
Vzhledem k dlouhotrvajícím zdravotním problémům, kdy běhám jednou, max. dvakrát týdně, někdy jsem však nucena dát si pauzu i dva měsíce či půl roku, to na závodění není. Alespoň ne pro mě, když jsem byla zvyklá běžně běhat desítku pod 40 min. Před dvěma lety mi však bývalý přítel ukázal kouzlo orientačního běhu. Tam mě nikdo nezná, nikdo ode mě nic neočekává a také většinou končím mezi posledními. Trochu lepších výsledků dosahuji v městských sprintech, kde ta orientace je snazší…