Emil Zátopek

Emil Zátopek

9. září 1922 – 21. listopad 2000

Narodil se v  Kopřivnici jako sedmé dítě v rodině místního stolaře. Emil nebyl  sportovním talentem  od kolébky.

Víc než do školy ho ale bavilo chodit do cvičení. Nejšťastnější byl, když se  naučil něco efektního. Třeba  zkoušel salta  do písku nebo do vody.

Sportování mě omezilo v osmi letech  vážná operace slepého střeva. Byl až měsíc v nemocnici. Později ho pro  čilé běhání  ve třídě stavěli jako záložníka fotbalové jedenáctky. Emil  zarputile běhal,  ale nikdy nedal gól.

Když ve čtrnácti vychodil školu a hledal zaměstnání, odešel do Zlína pracovat  do Baťovy továrny. Když mu bylo devatenáct, přihlásil vychovatel  z internátu celou skupinu na tradiční  běh Zlínem. Emilovi se nechtělo,  vymlouval se na bolavé koleno, ale neprošlo mu to. Lékař jeho „nemoc“ neuznal a on musel na start.

„Vychovatel měl vztek a já taky. Říkal jsem si, kéž bych  to vyhrál, abych ho dožral ještě víc“- řekl o závodu, kde nakonec skončil druhý.

Po tomto úspěchu Emil Zátopek přijímá nabídku účastnit se tréninků zlínských atletů. Vedle Tomáše. Šalé, tehdejší české běžecké hvězdy, pak běhá na tratích od 800 m do 3000 m. Prvním jeho rádcem a na dva roky trenérem se stal  Jan  Haluza.

Po dvou letech tréninku se proto Zátopek rozhodne vzít osud do vlastních rukou. Výsledkem je slavný Zátopkův tréninkový systém, spočívající v běhání 400 metrových úseků s několikanásobným opakováním: tento systém je pak základem jeho budoucích vítězství na vytrvaleckých tratích.

V říjnu roku 1943 se dostaví první výsledky. V tomto roce Emil Zátopek běží svůj první závod z kategorie vytrvaleckých, závod na 5 000 metrů. V roce 1944 Zátopek vytvoří první ze svých rekordů 2 000 metrů  zaběhl v čase v čase  5:33,4 min. Ještě stále v roce 1944 pak Zátopek jako první běžec u nás zdolal  pěttisíc metrů dlouhou trať pod 15 minut.

Po skončení druhé světové války nastupuje Emil na vojenskou akademii, přitom ale stále závodí za zlínské atlety, až do vzniku armádního klubu ATK Praha. Největší úspěchy zaznamenává na trati 5 000 metrů. Mezi léty 1945–54 se stává osminásobným mistrem Československa na této trati. V letech 1947–54 pak vede její světové tabulky.

Na trati 5000 metrů slaví Emil Zátopek i své první mezinárodní úspěchy. Na mistrovstvích Evropy v Oslo v roce 1946 skončil pátý, v Bruselu  vroce 1950 je pak první a v Bernu na v roce 1954 doběhl  třetí.

V roce 1948 Emil Zátopek poprvé běží  závodně trať 10 000 metrů. V Budapešti přitom vytváří československý rekord v čase 30:28,4 min. Ve stejném roce pak jako první československý atlet zaběhne Zátopek 10 000 m pod 30 minut.

V roce 1948 Londýně se konaly Olympijské hry.Závod na 10 000 m se běžel se v tropickém vedru. Emil narozdíl od světového rekordmana Fina Heina zvolil opatrnější tempo a v závodě zvítězil, zatímco Fin vzdal.

Při závodě  na 5 000 m se spustil silný liják. Škvárová dráha se změnila v bahno. Emil nezachytil nástup  svých soupeřů  Reiffa a  Slijkhuise. Tři kola před cílem ztrácel na prvního  60 m a  40 m na druhého běžce. V náběhu do posledního kola zabral Emil ze všech sil a pokusil se ještě ztrátu dohnat, na Reiffa to však nestačilo. Doběhl za ním necelý metr  a tím získal  stříbrnou medaili.

Kromě portovních úspěchů  zaznamenává Emil Zátopek v roce 1948 i jeden osobní. Jeho ženou se stává oštěpařka Dana Ingrová.

Životní  úspěch slavil  Emil Zátopek na  olympiádě v Helsinkách roce 1952. Běh  na 10 000 m Emil vcelku bezpečně vyhrál, i když svému největšímu soupeři Alainu Mimounovi utekl až v závěrečných kolech.

Závod na 5000 m byl urputnou bitvou šestičlenné skupinky, v níž se stále měnilo pořadí. Obhájce zlata Reiff tempo nevydržel a 500 m před cílem vzdal. V náběhu do posledního kola zprudka nastoupil Emil, odpadl Pirrie. Mimoun, Schade a Chattaway však Emila na protilehlé rovince opět předběhli. Ti ale nasazený sprint nevydrželi, začali zpomalovat, a tak jim Emil předběhnutí vrátil a vyhrál v novém olympijském rekordu.

Čtvrtou zlatou medaili pak do sbírky Zátopkových získává Dana, která v Helsinkách vítězí mezi oštěpařkami.

Tím měl splněno, co si předsevzal. Byl ještě přihlášený k maratonu. Na regeneraci sil měl  pouze  tři dny. Hned po startu se odpoutal od závodního  pole  favorizovaný  Angličan Peters. Emil jej  dohnal  na  16. kilometru se Švédem  Jansonem.  Peters  zřejmě přepálil tempo a na 35.kilometru  závod vzdal..Po obrátce  ve stoupání odpadl i Janson a Emil  bezpečně doběhl na 1. místě. V čase 2:23 :03 hod.

Zátopka v Helsinkách překřtili na ,,Satu Peka,“ pohádkového Péťu. Na konci roku  1952  byl vyhlášen  Sportovcem světa. Jeho počin zůstane zřejmě neopakovatelným.

Po Olympijských hrách v Helsinkách přibývalo zdravotních problémů a zranění, přece jen Emilův trénink tělo zrovna nešetřil, takže se není čemu divit, když uvážíte, že trénoval již 10 let. Přesto však dokázal ještě posunout své osobní rekordy o něco níž.

Další olympijské hry  v Melbourne  už pro Emila  Zátopka nedopadnou tak dobře. Krátce před nimi se podrobuje operaci kýly. Startuje pouze v maratónu, v němž končí na šestém místě. Vítězství získává Zátopkům dlouholetý rival a přítel  Mimoun.

Se sportovní kariérou se Emil Zátopek loučí v roce 1958. Poté pracuje na ministerstvu národní obrany v oddělení tělesné přípravy vojsk. Po období tzv. pražského jara roku 1968, kdy patří k rozhodným zastáncům změn v československé společnosti, je pak ale Emil Zátopek zbaven v roce 1969 svého postu a propuštěn z armády.

V období husákovské normalizace pak pracuje jako pomocný dělník u stavební geologie. Od roku 1976 až do svého odchodu do penze pak pracuje v dokumentačním středisku ČSTV.

Po obnovení demokratického zřízení v Československu v roce 1989 se pak Emil Zátopek i s manželkou zapojují aktivně do společenského dění.

V roce 1975 Zátopek získal jako první československý sportovec Cenu Pierra de Coubertina, udělovanou Mezinárodním výborem pro fair play při UNESCO.

V roce 1997 byl vyhlášen nejlepším naším atletem 20.století, v roce 1999 pak naším nejlepším olympionikem historie.

Emil Zátopek zemřel 22. listopadu 2000 v Praze. Místem posledního odpočinku se mu stal Valašský Slavín v rožnovském skanzenu.

 

 

Facebook
Partneři