Jiří Harašta / 2.10.2012 / Konečně byla završena anábáze našeho pětiletého  vztahu. Soudkyně sype ze sebe přehršel slov: ,, Vaše manželství je natolik rozvrácené, že nelze očekávat obnovení soužití.“ Sevřel nás syndrom vyhoření. Prohráli  jsme. Každý jsme  prosazovali svůj žebříček hodnot. Paličatě jsme se sváděli boj  o to své já. Jana toužila chodit do společnosti,  být středobodem dění a mne vyhovoval uzavřený svět. Chytrá a obezřetná žena nikdy nebojuje s mužovými koníčky, jeho bývalými láskami, maminkou. Je konec, musím se vyhrabat…

Jiří Harašta / 8.9.2011 / Poslední dva měsíce jsem se věnoval průpravě na Rajecký maraton. Pomohla mi i dovolená v Karlovicích. Moje denní dávky byly kolem dvaceti kilometrů.Věděl jsem, že mě čeká srpnová žhavá výheň v náročném kopcovitém terénu. Když podcením trénink, v závodě se mi to vymstí. Nastal den D. V pravé poledne máme stanovený odjezd od Komerční banky. Petra se včera sbalila a odjela na víkend za sestřenkou do Bohumína. Věci mám pečlivě uloženy v igelitkách. Letmo se…

Jiří Harašta / 7.6.2012 / Nedávný fejeton na serveru o drastických zážitcích kondičního běžce z promarněné dovolené vyloudil na mém obličeji úsměv. Pisatel se nechal rozhodit náhlými změnami které jej omráčili na novém krátkodobém působišti. Jsem přesvědčený o tom, že nejúčinnější zbraní je v dané chvíli umět vstřebat do sebe pocit neopakovatelnosti chvíle. Snažit se nalézt novou kvalitu prožitků a zbavit se konzumnních priorit, které jsou v novém prostředí posunuty o několik pater níž. O tom je tento příběh… Felícii…

Jiří Harašta / 13.4.2012 / Sleduji z druhého patra paneláku dění kolem sebe. Kdysi v tuto dobu se před časem již od kuropění proháněly konkurenční party šmigrustníků. Dnes je to zapomenutá melodie zašlých časů. Kolem vládne klid. Teploměr je na mrazivých pěti stupních Celsia, ale bezoblačná obloha vyrukovala s lákavou nabídkou vyrazit do ulic. V 7,00 hod. se objevuje u popelnic bezdomovec s plnovousem a zahajuje obligátní prohlídku svého stanoviště. Ze směsného odpadu vytahuje teplákovou soupravu. Nacpe ji do ruksaku…

Jiří Harašta / 8.6.2010 / Artróza obou kolen postupně ochromila můj pohyb. Těžko jsem se smiřoval s pocitem, že je konec běhání.Po obstřiku kolen, jsem chvíli žil v euforickém opojení a postupně jsem začal poklusávat.Když mě po několika krocích běhu bodla křeč, zastavil jsem se a pomalu jsem dokulhal domů. Těžko se vysedá z rozjetého vlaku. Stojíte u dveří a promítáte si následky dopadu. Hledal jsem cestu jak pokračovat. Jen tak jezdit po závodech, by mě nahlodávalo myšlenky jako chrobák…