Zakázaný běh

Jiří Harašta / 2.10.2012 /

Konečně byla završena anábáze našeho pětiletého  vztahu. Soudkyně sype ze sebe přehršel slov:

,, Vaše manželství je natolik rozvrácené, že nelze očekávat obnovení soužití.“
Sevřel nás syndrom vyhoření. Prohráli  jsme. Každý jsme  prosazovali svůj žebříček hodnot. Paličatě jsme se sváděli boj  o to své já. Jana toužila chodit do společnosti,  být středobodem dění a mne vyhovoval uzavřený svět. Chytrá a obezřetná žena nikdy nebojuje s mužovými koníčky, jeho bývalými láskami, maminkou.
Je konec, musím se vyhrabat z marastu. Co jsem dělal špatně? Nepil jsem, nekouřil a jediným neduhem byl můj koníček. Toto téma mi Jana předhazovala  jako na podnosu:
,, Nemyslíš na nic jiného jenom na sebe a  na svoje běhání“.
 I když jsem občas nakupoval, uklízel, s dcerou chodil na vycházky, každé sebemenší spory končily obligátním výpadem vůči mému neduhu.
Snažím se co nejdřív uniknout z chladného sevření soudní budovy. Nevnímám kolemjdoucí, na přechodu zprava zakvílí brzdy Mazdy. Řidič vystrčí hlavu z okna a blábolí vzteklé ciráty.Upírám se jenom na jeden cíl, ať již jsem doma.
Odemykám garáž. Podvědomě si sedám do auta a za chvíli jsem v opačném gardu. Málem jsem nabral na kapotu mladíka prchajícího přes cestu. Šlápnu na brzdu, protřepu hlavu a snažím se resetovat nahromaděnou haldu myšlenek.

Zaparkuji na konci města u koupaliště. V kufru mám pohotovostní balíček.Teplákovou soupravu, tričko, maratónky. Převleču se a  vybíhám do lesa. Jen tak, bez rozcvičení vyklusávám svah. Na prsou mě tlačí něčí ruka a snaží se mě zastavit. Zhluboka nadechuji ostrý vzduch. Cesta se zvedá a svažuje kolem zalesněných kopců. Po chvilce, v mírném seběhu chytám své obvyklé tempo.

V hlavě mi kmitají odlehčené myšlenky. Večer půjdu do sauny. Zítra si zahraji basket s kámoši, pak posedíme u pivka. Otevírám dveře do nového života…    
Označeno v Povídky
Jeden komentář “Zakázaný běh
  1. Anonymous napsal:

    je to přesně tak, jedny dveře se zavřely, další se otvírají…….bohužel i ženy to tak mají, mým koníčkem je běh, a můj partner to nechápe, možná nejde o běh, ale jde o jakýkoliv koníček, který ten druhý druhému netoleruje…….přeji hodně štestí na novém prahu…

  2. Jiří Harašta napsal:

    Souhlasím s pisatelkou předcházejícího komentáře. Bohužel řada manželství končí v troskách, protože jeden z partnerů přestane brát názor toho druhého. A přitom stačí tak málo. V klidu si promluvit a hledat kompromis. Navíc uvedený koníček je neškodný a prospěšný zdraví. Žorž

Facebook
AK EZ Kopřivnice