Jiří Harašta / 13.4.2012 /
Sleduji z druhého patra paneláku dění kolem sebe. Kdysi v tuto dobu se před časem již od kuropění proháněly konkurenční party šmigrustníků. Dnes je to zapomenutá melodie zašlých časů. Kolem vládne klid. Teploměr je na mrazivých pěti stupních Celsia, ale bezoblačná obloha vyrukovala s lákavou nabídkou vyrazit do ulic.
V 7,00 hod. se objevuje u popelnic bezdomovec s plnovousem a zahajuje obligátní prohlídku svého stanoviště. Ze směsného odpadu vytahuje teplákovou soupravu. Nacpe ji do ruksaku a spokojeně ujíždí na ,,svém“ kole.
Je osm hodin a všude vládne trapný klid. Na dálku vysílám signál: ,,Chlapi probuďte se a vyjděte za svým Velikonočním cílem!“
V podvědomí vysílám echo moderátora Primy: ,, Do Prahy se o Velikonocích sjedou ,,na šu.ačku koledníci“ bohužel se mu vloudila do jeho emotivního projevu chybička a byl z toho faux pas, který je ozdobou Facebooku.
Konečně. V devět hodin se pod okny domu objevují první pár, které tvoří otec a syn. V ruce třímají velikonoční pomlázku a spěchají do vedlejšího vchodu.
V deset hodin zastavuje u baráku šedý Opel. Vysedá z něj hejno puberťáků a utíká do vchodu. Chodbou zní jejich útočné chorály. Náš dům se stal jejich cílem. Podle výkřiků zjišťuji, že dobili Bastilu svých snů.
V jedenáct hodin se u domu střídají chumly nevšedních návštěvníků.Vzpomínám si před léty jak vtrhlo k nám komando, které úspěšně přemohlo naše ženy. Všechny skončily ve vaně. Pak se vítězný atak oslavil v v obyváku.
Najednou nás vyrušil zvonek.Soused nás upozornil na to, že mu mokvá strop. Když jsme se podívali do koupelny. Nevěřili jsme svým očím. Vrčící pračka chrlila z hadice mimo vanu proudy vody. Byl to průšvih. Celý tým koledníků se vrhnul do úklidu. Po chvilce byli všichni smočeni potem i uniknuvší vodou. A konečně se mohlo začít slavit.
V půl jedné se rozhoduji k činu. Vyrážím na vlak. Nemohu jen tak pasivně sedět. V jednu hodinu mi vyjíždí můj oblíbený motoráček směrem k Veřovicím. Když vysednu namířím si to zkratkou ke svému oblíbenému cíli.
V lese narážím na první živý objekt. Mladík utíká vrávoravým krokem. Pár metrů přede mnou zakopne o kořen stromu a podlomený sklouzne po nejbližším stromu. S mrtvolným úšklebkem mě pozdraví: ,, Dobrý den.“ Odpovím mu a nechám ho v klidu. Pracně se postaví a teď již opatrněji vyhledává další pevnou oporu.
Zubáté slunko vylákalo na vrcholu Velkého Javorníku návštěvníky k venkovnímu posezení. ,,Ještěže nejsou uvnitř“- holedbám se klidnou úvahou.
V chatě je poloprázdno. Sedám si na svoje oblíbené místo. Ani nemusím čekat Ivan mi podává kvasnicové pivo. Je to neuvěřitelné, jak jsem několika doušky nalil do sebe pěnivý mok.Sálám novou energií.
Koukám se na hodinky. Je 15:12 hod. Když budu místy sprintovat,mám šanci stihnout vlak.Při seběhu se obratně odrážím trekingovými hůlkami. Ještě nejsou čtyři hodiny a usedám do vagonu.
Byl to prima den. Jsem rád, že se mi povedlo zdolat trasu bez úhony. Řada šmigrustníků dnes měla problém zdolat svůj vytoužený ,,úsek.“
Většina běžců běžci tento termín proklíná. Raději si zaběhnu dvacítku. Velikonoce byly pro mnohé proklínaným, zatracovaným, odporným ,,úsekem.“ Tím nejtěžším byla cesta domů…
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
