Zimní vtípky

 
Blondýnka jede autem a zastihne ji sněhová bouře. Nezpanikaří, neboť si vzpomene, co jí radil otec:
„Kdykoliv tě potká sněhová bouře, počkej, až kolem pojede pluh a pak jeď za ním.“
Zanedlouho se opravdu objeví pluh a blondýnka jej podle rady následuje. Jede za ním tři čtvrtě hodiny, až pluhař vystoupí a ptá se jí, co to dělá. Ona mu vysvětlí, ze jí otec poradil, ze při sněhové bouři je nejlepší jet za sněhovym pluhem.
Pluhař říká: „No, s parkovištěm před Hypernovou jsem už hotový, tak jestli chcete, můžete jet za mnou k  Lidlu.“
Říká paní učitelka: „Venku nám krásně sněží, co kdybychom začali s koulováním?“  „Ano, ano,“ volají všichni. „Dobrá … k tabuli půjde Novák.“
Promrznutý lyžař  přijde domů a ptá se sám sebe:
 „Co jsem to chtěl? Aha, najíst se.”
Nají se a říká: „Ne, to není ono. Napít se.”
Napije se a říká: „Ne, to také není ono. Už to mám, chci se vykoupat.”
Vykoupe se a říká: „Ne! Už to mám, chci si sundat lyže.“
Označeno v Nezařazené, Reportáže
Facebook
Partneři