Každý z organizátorů běžeckých závodu mi jistě potvrdí fakt, že tíha úkolů a zodpovědnosti vyplývající z jeho pozice, je veliká. Začíná to sestavováním propozic a končí výsledkovou listinou. Sebemenší nedostatek se promítne v následné reakci běžců. Protože Jirka Bednařík je nesmírně svědomitý, cítil na svých bedrech velikou tíhu, vloni se rozhodl pro razantní krok:,,Končím s pořádáním této akce.“
Jenomže Běh oborou nebyl tuctový závod. Pohodové zázemí v místním kulturáku, náročná trať v nádherném prostředí podbeskydí, se nedala vymazat s povědomí běžců. Kamarádi z branže na Jirku doléhali jako včelí roj a nakonec jej zlomili. Podal jim lehce ruku a řekl, že ,,částečně půjde do toho.“ Závod se přeložil ze soboty na středu s vizí, že se ho zúčastní pár nadšenců. Skromné ceny, symbolické startovné a šlo se na věc…
———————————————————————————————————————–
Je středa 13. srpna krátce po třetí hodině. V kuchyni kulturáku se vaří čaj, opuštěné stoly u prezentace, prázdný vestibul…. Na nedaleké cestě se míhají auta, ale ani jedno z nich si to nezamíří k nám. Konečně se na chodníku objevuje první pěšák, Štefan Groš. Již z dálky jej poznávám podle chůze a nenapodobitelného image. Když nám sdělí, že přijel stopem vyloudí se na našich tvářích úsměv. Tento druh cestování postupně vymýtily představy o nebezpečném hobby. Štefan si s tím neláme hlavu. Nedávno takto procestoval republiku.
Hodinu před startem se začíná plnit parkoviště auty. Chmurná představa, že pořadatelé budou v převaze je zahnána. Největší rozruch způsobuje příjezd veterána Ervina Podžorného. ,,Již neroznáším poštu a tréninky ztratily pomyslný šmrnc. Předem se omlouvám, zato že budete na mne v cíli čekat“ – omluvným gestem mi sděluje Ervin.,,Nevadí , my mezitím zpracujeme výsledky“- uklidňuji ho.
Nepřehlédnutelnou skupinku tvoří skupina běžců z FBC Frenštát, která se rozcvičuje pod taktovkou Zdeňka Polacha. Neupozorňují na sebe, jsou skromní. S oblibou si jezdí do Mnišího otestovat kondici.
V pět hodin se hned po startu závodu postupně odpoutal do čela Jan Reček z Vlčovic. Přestože druhý Pavel Michna na něj ztrácel na již od počátkum několik desítak metrů, jej dokázal porazit. Zvítězil v čas 35:34. min. Pavlovi přineslo štěstí číslo 13. Běželo se 13. a měl startovní číslo 13.
Po doběhu mi Pavel řekl: ,,Před samotným závodem dolehla na mne veliká únava ze zaměstnání, navíc mě bolely svaly z nedělního závodu. Hned od startu si vytvořil Honza veliký náskok. Po obrátce jsem vystupňoval tempo s touhou jít do vedení, ale i s rizikem že vytuhnu. V posledním táhlem stoupání se mi povedlo eliminovat Honzův ztrátu. Záhy jsem jej předběhl. Tuto pozici jsem si uhlídal. Jsem rád, že jsem udělal radost těm, kteří mi věřili a přáli mi vítězství.“ Druhý Jan Reček doběhl téměr s půlminutovou ztrátou v čase 36:02 min. Třetí byl Ondra Schwarz (PJR) za 37:32 min.
V kategorii žen zvítězila Lucie Gruchalová (Ostrava) v čase 40:51 min. Přestože naše Kristina Čablová není zcela fit, rozhodla se otestovat kondici. Doběhla druhá za 41:19 min. Kristina řekla: ,, Ze začátku závodu se mi běželo dobře, ale postupně se projevila absence pořádného tréninku, takže mi docházely síly a v závěru už jsem toho měla plné kecky.Navíc mě bolelo břicho,odpolední závody mi vůbec nesedí. Ale čas jsem měla jen o 7 vteřin horší než vloni, takže ve finále jsem celkem spokojená.“
Celkově třetí byla naše Darinka Krausová v čase 43:59 min. Navíc zvítězila ve své kategorii.
————————————————————————————————————————
Výsledky byly zpracovány před doběhem posledního závodníka zásluhou sehrané dvojice Petry a Pavla. Je to málokdy vídaný fakt. Tentokrát se muselo čekat na sprchující a převlékající se běžce.
Středeční závod byl testem životaschopnosti Běhu oborou. Potlesk přítomných vlil do organizačního týmu krev do žil. Teď již nelze pochybovat, že běžce láká kromě náročné tratě okouzlující příroda a pohodová atmosféra. Věřím, že se zde setkáme opět za rok!
Výsledky:
Záběry ze závodu naleznete ve fotogalerii J. Harašty
Zdravim
Pekny závod, pekne fotky!
Bude tych fotek negde vice?