25. leden 2014 na Lysé hoře byl pro mne životním mezníkem. Při pořízování fotozáběrů hektických okamžiků Závodu 24 hodin na Lysé hoře ve vichřici a v mrazu -24 stupňů Celsia jsem uklouzl na zledovatělém podkladu a výsledkem byla komplikovaná zlomenina kotníku.
Po několika minutách od pořízení tohoto záběru jsem skončil s pochroumaným kotníkem v nemocnici
Protože bolest jenom pozvolna ustupovala, jsem po celou dobu chodil na krátké procházky.17. srpen se stal pro mne zlomovým okamžikem, kdy jsem se rozhodl dělat garde rodině výstupem na královnu Beskyd. V ten den se navíc konala akce ,,Nejen s kočárky na Lysou horu.“ Přiznám se, že první kroky 8,5 kilometru intenzivního stoupání v Papežově vyvolávaly ve mne trauma. ,,Neriskuj,neblbni, skončíš jako v lednu“- nahlodávala mé podvědomí zákeřná myšlenka. Když jsem nechal za sebou některé turisty, vlila se do mne dávka nové energie.
V polovině trasy jsem se zastavil a čekal na rodiče s ratolestmi, ať si je zvěčním svým foťákem. Ty nejmenší si užívaly pohodový výjezd v kočárku. Mezi účastníky byla i rodina s dvojčátky.Jejich statný tatínek zvládal zdatně porci kilometrů. V doprovodu roztroušených skupinek jsem snadněji zdolával cestu k vrcholu.
V bufetu Šantán čekal štrůdl trpělivě stojících lidí. Zelňačka s pivem je moje oblíbené menu. Neporušil jsem tradici. S chutí jsem polykal tekuté kalorie na lavičce před chatou a obdivoval okolní krajinu. Když pořadatel výstupu svolával účastníky výstupu, hrklo ve mne. Nemohl jsem si nechat ujít okamžik zaznamenat dav odvážlivců, kteří vyšplhali do nadmořské výšky 1323 metrů.
Dolů jsem scházel hůř než na vrchol, ale lákalo mě pomyšlení brzkého návratu. Prima počasí, zdařilý výstup, spousta zážitků budou dlouho rezonovat v mém podvědomí…
PS
Autor všech záběrů je J. Harašta
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
