Sašovy postřehy: „ Prověřila nás arktická zima“

Rohálovská desítka  sobota  24.2.2018

Poslední únorové dny nám nějak vybočily z normálu, aspoň co se teploty týká a napadá mě i kacířská myšlenka o globálním ochlazování. A v těchto arktických dnech nám bylo souzeno účastnit se slavné Rohálovské 10, prestižního toť závodu, který prověří jak jsme se připravovali na novou sezónu. Jarek Mička a já jsme se slitovali nad předsedou klubu Jirkou Haraštou a přibrali jej do naší veteránské party, ať nemusí šlapat do Prusinovic pěšky. Možná by to bylo zábavné a připomínalo by to Švejkovu cestu do Budějic, ale Jirka je dobrý společník a bavič, takže cesta přes valašské kotěhůlky proběhla v pohodě.

Prusinovice nás přivítaly nevlídně, mráz jako v Rusku a studený vítr jak na Aljašce a při prezentaci fronta jako při slavné Ostravské operaci u Hrabyně. Nakonec jsme vše zvládli a postavili se na start závodu.  Jelikož jsem z předpokládaných favoritů v kategorii nad 60 let byl nejstarší, věděl jsem , že musím začít s rozvahou a mladíky nechat vyblbnout. Ještě před startem jsem prohodil pár slov s bývalým vynikajícím vytrvalcem Ivanem Uvízlem, který už má taky 60 let, ale potvrdil mi, že běží jen tak z hecu a že to asi zabalí.

Takže první dva kilometry jsem si prohlédl malebná zákoutí vesnice a teprve pak jsem začal závodit. Přede mnou v té době běžel Robert Berky ze Slovenska a ještě víc v předu byl Ondra Němec, pořadatel závodu, domácí borec a znalec trati a hlavně bývalý vynikající maratonec. Ostatní šedesátníci nás s úctou jistili zezadu. Roberta jsem předbíhal na druhém kilometru a Ondru dokonce až kolem čtvrtého. Vždy jsem kolem nich prosvištěl, abych dal najevo, že na to mám a pak jsem zase zklidnil, protože jsem věděl, že po obrátce to bude větrné peklo. A taky že bylo. Poslední tři kilometry, to jako by člověk běžel proti zdi. Naštěstí jsem se chytil dobré skupiny, kde jsme si pomáhali a až poslední kilometr jsem sebral síly a začal spurtovat, protože kousek přede mnou se objevil kamarád Mira Dřímal, tak jsem jej chtěl trošku vycvičit, což se povedlo. Výsledný čas sice nebyl pod kýžených 40 minut, ale v těch podmínkách všichni běželi o cca 2 minuty hůř, než na co měli.

Po závodě samozřejmě gulášek a i když to běžně nedělám, s Ivanem Uvízlem i 2 slivovičky. Jednu na setkání a druhou na Luboše Tesáčka. No a úplně bomba bylo závěrečné vyhlášení, kdy Ondra Němec to pojal jako šou, dokonce i šampaňské se na pódiu bouchalo a pilo, takže jsem si málem domů odvezl  i pohár pro místního borce. Jarek Mička podal také solidní výkon se kterým byl spokojen, takže jsme nakonec odjížděli v dobrém rozmaru. Tak teď jenom neusnout na vavřínech, sezóna teprve začíná.

S a š a   N e u w i r t h

 

Označeno v Atletika dospělí, Reportáže
Facebook
Partneři