Darina Krausová . Ilustrační foto. Autor: J. Harašta
Olomoucký půlmaratón byl pro mne významnou běžeckou akci, na kterou jsem se připravovala asi dva měsíce. V tomto termínu jsem absolvovala několik kratších závodů, s dominantním zaměřením na Olomouc.Tréninkový plán mi napsal můj švagr Miro Vanko, olympijský semifinalista na 5 km v Atlantě.
Před samotným závodem jsem si užívala perfektní atmosféru. Potkala jsem zde plno známých. Tak jsem se zapovídala, že jsem si opomenula zapnout GPS. Povedlo se mi to až po startu a GPS mě našla až na čtvrtém kilometru.To už jsem věděla, že je zle ! Přepálila jsem tempo, což jsem naštěstí nepociťovala do patnáctého kilometru, pak na mne logicky dopadla menší krize. Přesto se mi podařilo doběhnout v solidním čase 1:34:48. V kategorii W 40-45 jsem skončila druhá, s výrazným odstupem za Petrou Kamínkovou.
Moji kamarádi si udělali osobáky a byli ze závodu nadšeni. Atmosféra v Olomouci je jedinečná, lidi na trati i kolem ní vytvářejí parádní kulisu. Po závodě mě překvapila sprcha s horkou vodou, následná masáž byla taky úžasná. Pak jsme si mohli konečně dát pivo. Jedinou slabší stránkou bylo občerstvení po závodě ,, U Césara.“
Tento nedostatek jsme záhy napravili, ve druhém kole, pizzou. Pozávodní krize je tatam a již se těším na příští půlmaratón v Olomouci!
D a r i n a K r a u s o v á
——————————————————————————————————————————–
Olomoucký půlmaratón byl pro mě výjimečný v tom, že jsem přemluvila sestru, aby běžela také. Ovšem na tak dlouhou štreku si prozatím netroufla. Tak si zaběhla ,, Dm rodinný běh“ na tři a půl kilometrů. Závod si řádně užila a byla šťastná, a to je hlavní.
Já jsem nasávala atmosféru půlmaratónu od samotného začátku, kdy jsme si šly se sestrou vyzvednout startovní čísla. Sestra dostala tašku s dárečky, plus krásné památkové tričko s logem závodu. Já tašku i s baťůžkem. Po vyzvednutí startovních čísel jsme se přesunuly s předstihem na Horní náměstí, kde jsme mohly narazit na řadu stánků. Těsně kolem půl páté se rozpršelo a už to vypadalo, že se poběží v dešti. Myslely jsme však pozitivně a počasí se umoudřilo a začalo místy i svítit sluníčko. Sestra vyběhla spolu s ostatními v pět hodin. Já se v půl sedmé šla řadit na start. V sedm hodin byl odstartován hlavní závod. Chvíli to trvalo, než se rozhýbala masa běžců a než jsme se prodrali startovní metou, ale to na náladě nic nepokazilo. Celou dobu počasí přálo a až do konce závodu nepršelo. Do osmého kilometru jsem poslouchala ve své mp4 hudbu, pak jsem ji vypnula, protože jsem si chtěla užít naplno závod. Na občerstvovacích stanicích, jsem se posilnila vodou, joňtákem a kouskem banánu. Běželo se mi dobře, křeče se mi vyhýbaly, ale stačilo to jen na čas: 2:06:38. V příštím roce bych ráda stáhla výkon pod dvě hodiny.
Přes drobné trable, jsem byla plná euforie a nejšťastnějším človíčkem pod sluncem. Plně jsem si užívala atmosféru závodu, kdy nešlo o umístění, ale o prima pocit. Tento záměr se mi zcela naplnil!
J i t k a L i b i g e r o v á
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
