Je 1.leden 2016. Toto magické datum nás vybízí dávat si nová předsevzetí, která jsou často stavěna na nereálných základech. Obzvlášť když byla vyřčena v opojení sektu. Bublinky vidin se postupně rozplynou a po vystřízlivění záhy je všechno zapomenuto.
Mám kamaráda Frantu, který rituál předsevzetí opakuje několikrát v roce. „Přestanu kouřit, začnu hubnout, budu sportovat.“Již mě nebavilo poslouchat jeho ohrané ciráty a jednoho dne jsem ho zaskočil výzvou: „Tady je tisícovka. Pokud shodíš do čtvrt roku deset kilo, je tvoje. Navíc ti poradím jak hravě zvládnout tuto překážku.“ Při pohledu na bankovku jeho oči zazářili štěstím. Plácli jsme si a ještě v ten den jsme se vydali na první trénink. Rychlá chůze lesem se mu zamlouvala. Když jsme se loučili, postřehl jsem, že má na čele krůpěje potu, což jsem považoval v úvodu za úspěšnou terapii. Další den jsme vyjeli na kolech. Pak jsme se sešli v sauně. Mezitím si Franta upravil jídelníček . Terapie přinášela výsledky. Úbytek váhy po měsíci byl tři, další měsíc čtyři kila. V rozhodující fázi se mi kamarád ztratil z očí. Nezvedal mobil, nereagoval na e-maily. Rozhodl jsem se proto, jej zaskočit neočekávaným tahem. Zazvonil jsem na něj u vchodu do paneláku a změněným hlasem jsem mu sdělil, že obdržel zásilku. Vějička zabrala. Když jsem vystupoval z výtahu, spadla mi čelist. Franta stál opřený o dveře. Na pravé noze měl sádru. ,,Ty pošťáku, já ti dám balík!“ Vyhrkl na mne vodopád štiplavých nadávek. „Při seběhu z kopce jsem si pochroumal kotník. Tady je výsledek moji sázky!“ Po půl roce jsem jej zahlédl v zahradní restauraci, kde bavil své známé svými prostořekými bonmoty. Pod tričkem se mu rýsovalo panděro, kterým stačil ozdobit svoji tělesnou schránku. Přiznám se, že i když jsem neprohrál sázku, byla to i moje porážka.
Je 1. leden 2016. Mnozí z vás si dali dnes předsevzetí. Budiž předchozí příběh i pro vás poučením! Přeji vám ať se naplňují vaše snažení a touhy. Ale bez odříkání a sebezapření to nepůjde….
J.Harašta