Běh do vrchu „Ráztoka – Pustevny“

V sobotu 5.12. se konal již 46. ročník Běhu do vrchu z Ráztoky na Pustevny. Pro několik borců, kteří běhají Lysacup, to bylo jistě slušné intermezzo vzhledem k Mikulášské časovce následující den.

Na start hlavního závodu, který začínal ve 12 hodin, se postavilo 235 závodníků (z toho 41 žen). Čekalo nás 5.7 km s převýšením přes 400 m, dle profilu trati stále stejného sklonu. Na startu jsem si jako mantru opakoval „hlavně nepřepálit začátek“. To se sice povedlo, ale i přesto mi na třetím kilometru začaly tuhnout nohy. Naštěstí mě v tu chvíli doběhl Jirka Zátopek, kterého jsem se chytnul a následující kilometr a půl mě odtáhl, za což mu tímto ještě jednou děkuji. Pak zpomalil a já se dostal před něj. V tu chvíli již bylo slyšet diváky, kteří povzbuzovaly běžce v cílové rovince. Musím pochválit i výletníky, kteří se nechali strhnout atmosférou závodu, a notně nás povzbuzovali podél celé trati.

DSC_0016

Jan Zámečník. Ilustrační foto (Autor :Jiří Harašta)

Na zemi se najednou objevila čára s nápisem 500m. Zrychlil jsem. Značení 200m – to už jsem nabíral pomalu do sprintu, 100m, ale co to, kde je cíl? A sakra, tohle je značení pro úplně jiný závod, takhle by to nešlo. Takže dalších 200m jsem vydržel sprintovat naplno a předběhl ještě 3 závodníky. Tato patálie mě posunula na 21. místo celkově a 16. místo v kategorii s časem 30:38. Chtěl jsem to zaběhnout pod 30 minut, ale snad příště.

Ve startovním poli jsme měli celkem 5 zástupců našeho oddílu, a to kromě mě také Radka Rašku, který skončil s časem 31:19 na 33. místě celkově a na 25. místě v kategorii. Dále Jiřího Zátopka, který bral bramborovou medaili ve své kategorii s časem 30:57 a celkově se umístil na 26. místě. Úspěšný závod to byl pro Petra Jelínka, který skončil na stříbrné pozici ve své kategorii s časem 36:50, celkově skončil na 129. místě. A na krásném třetím místě skončil Jakub Ambros s časem 26:05.

Pro zajímavost, závodu se účastnili také dva čerti, které jistě večer ještě čekalo odnášení zlobivých břemen.

Závodem pro mě však běžecký den neskončil. Pokračoval jsem v teď už tréninkovém tempu dále na Radhošť, a to se SMS mottem „Bez pro radost na Radhost!“ které mi poslala moje žena. Po úvodních metrech se rapidně zhoršila viditelnost, tak na 30 až 50 metrů, takže výhledu jsem si opravdu moc neužil. Zato jsem si ale příjemně popovídal s pánem v kostelíku na Radhošti, který v tu dobu zrovna připravoval papírový betlém.

J a n   Z á m e č n í k

Označeno v Atletika dospělí, Reportáže
Facebook
Partneři