Ženy se v minulosti scházely u draní peří, muži poseděli u dobrého vínka. Tato tradice u nás postupem času vyšuměla. Proto jsem si v duchu říkal: ,, Proč neobnovit rituál scházení se s kamarády“. Obzvlášť se skupinou lidí, kteří jsou naladěni na stejné frekvenci. Tak se ve mne zrodila myšlenka s prostořekým názvem SETKÁNÍ.
Příznám se, že i pro mne byl nejdojemnějším kouskem večera houslista Vašek Kopelec, který zahrál virtuozním způsobem Montiho Čardáš.Elektronické klávesy mistrně ovládá Dušan Brus.I jeho vystoupení mělo vysokou úroveň. Dopoledne Dušan studuje na konzervatoři, odpoledne vyučuje na ZUŠ a večer si chodí zaběhat. Věřím, že po ukončení studia se zviditelní v dresu Lašského běžeckého klubu.
Celý večer se nesl v duchu pohody a uvolnění. A to bylo mým záměrem: ,, Odbourat bariéry nedorozumění a dát volný průtok dialogu, s dominantním tématem BĚH.“ Tato myšlenka se vydařila.
Již teď se těším na další společnou akci, kdy se znovu nechám unášet v turbulentním víru parádní nálady.
Stanislaw Skomorowski je autorem fota z dramatické scénky – U zubaře. ,,Někdo trpí, někdo se směje.“ Tak je to i v životě.
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
Byl to opravdu krásný večer strávený s partou skvělých lidiček:-) Děkujeme ŽORŽI!!!
Raduz a ekipa z MK Seitl
Ahoj Jiří,
Už znám recept na regeneraci po maratonu.Přijet na večírek do Kopřivnice a zapomenout že jsem v ten den běžel maraton.To myslím fakt vážně.Trochu jsem po závodě kdy jsme dost vymrzli přemýšlel že si toho nakládam na sebe dost a jet ještě hned po vyhlášení z Ostravy do Kopřivnice na kluzké zasněžené silnici je další nápor (pár aut už v příkopech) a chvílemi jsem chtěl svou účast na večírku vzdát.Jsem rád že jsem to překonal a vyplatilo se.Užili jsme si to s Adélou i Aničkou, něco popovídali,zatančili v závěru i nějaký EXTRÉM tanec a scénky.Malá Anička dnes všude vykládala že tančila a říkala babičkám že dělala rukama jako ostatní.Tvůj záměr se podařil a bylo nám fajn a vidět staré známe tváře a legendy s kterýma jsem se už něco naběhal.Takže příští rok po maratonském Dubničkovi všem doporučuji zapsat si do svého běžeckého kalendáře také Večírek LBK.
Roman,Adéla,Anička a v autě na parkovišti čekající psi Lajka,Lola,Markíza a chudák Cant který se z toho nachladil.
Předcházející příspěvek od Romana mě vrátil do minulosti. Před dvaceti lety po Malokarpatském maratonu se pořádal večírek. Většina z nás byla zmožena porcí naběhaných kilometrů. Sotva jsem chodil, ale nechal jsem se přemluvit svými kamarády a zůstal jsem. Nedalo mi to, když začala hrát hudba, šel jsem tančit. Moje strnulé tělo se pomalu rozhýbávalo. Po půlnoci jsem již skákal v rytmu rocknRollu. Z večírku jsem odcházel nad ránem. Tato emotivní vzpomínka mi zůstala doposud paměti a často se k ní vracím…. Žorž
Jirko, ještě Ti pošlu fotky a videa z večírku.Některé jsou tedy exkluzivní až ze závěru celé akce:-)Roman/HOLKI
Velká poklona Jirkovi, Lojzovi a jejich ženám a zároveň dík všem zúčastněným za příjemné odpoledne a podvečer. Je v životě důležité se v tom spěchu chvíli zastavit a nadechnout a vidět spokojené známé tváře. Julie a Saša Neuwirthovi
Děkujeme Žoržovi, jeho paní a všem kamarádům za organizaci perfektní akce, která svedla dohromady dobrou partu běžců a dobrou náladu všech zúčastněných. Jarka a Pavel Rýdlovi