Na slovíčko s Martou a Tomášem

Je týden  po Extremní 24  hodinovce na Lysé hoře. Bolístky po náročném závodě pomalu mizí a na povrch  myšlenek vyplouvají dominantní vzpomínky na tento závod.  Sedím v útulné hospůdce u  horkého čaje s vítěznou dvojicí v mixu Mgr. Martou Žáčkovou  a Tomášem Poláškem. Vracíme se o  několik dnů zpět.











Kdy jste se rozhodli, že půjdete spolu do tohoto náročného vytrvalostního závodu?
T.:  Zní to možná divně, ale týden  před samotným závodem jsme se telefonicky domluvili, že půjdeme do toho.
Nebýt  kvalitního tréninku, určitě by jste se neuspěli. Můžete nám poodhalit tajemství vaši  průpravy?
M.: Já  moc neběhám. Ráda jezdím na kole, hraji badminton, volejbal, jezdím in line, prostě se snažím udržovat všeobecnou kondici. Občas si ráda sáhnu na dno svých sil.  Za zmínku stojí  má sedmá účast na kopřivnickém Drtiči.
( Ze skromnosti neuvádí, ale vypátral jsem  že třeba vloni byla druhá mezi ženami a celkově 42. mezi  670 závodníky! )
T.: Oproti Martě jsem pravý opak. Běh je můj zásadní sport, kterému obětuji většinu času. Vyhýbám se silnicím  a v terénu  se cítím jako ryba ve vodě.


I když  jste se snažili dobře vybavit, často až v průběhu závodu  přijde nato, že  se řada  věcí zapomene.
T.: Po závodě jsem měl na těle několik odřenin.Masážní krémy moc nepoužívám.Holt byl to náročný extremní závod a tělo to pocítilo do nejmenších detailů. Příště to již nepodcením a přibalím si kvalitní emulzi.  
Masová účast závodníků, turisté, úzké chodníky ve vyšlapaném sněhu. To byly překážky se  kterými jste se museli vypořádat. Jak se vám to dařilo?
T.: První okruh jsem běžel já.  Po  úvodních kilometrech  se  vytvořila skupina  běžců  a ve  výstupu na Hang se šlapalo v dlouhé řadě do  sněhových schůdků. Postupně se závodní pole roztrousilo a na trati jsem neměl zásadnější problém.











Noční  běh má svá specifika. Běh na nerovném podkladu s terénními zlomy, je náročný a značně nebezpečný.
M.: Místy byly  na trati popadané stromy, ale tyto překážky jsem měla podvědomě zafixovány v paměti. Nejobtížnější pasáž byla u potůčku, asi kilometr před závěrem okruhu.
T.: V deset hodin večer na mne dolehla únava a tak  to vzala za mne Marta. Najedl jsem se, chvíli odpočinul a po doběhu jsem jí nechal odpočívat, zatímco já jsem uběhl dvě kola, v docela solidním tempu za 3 hodiny.
Hotel Bezruč  byl pro vás  dočasným domovem. Měli jste zde dobré zázemí?
M.:I když jsme měli vlastní zásoby jídla, využili jsme atraktivní nabídky hotelu, ve kterém fungovala nonstop gastro zóna. Byla zde pestrá nabídka nápojů a ovoce, zeleninových salátů, jogurtů, sýrů. Navíc byly k dispozici i chutné polévky.
T.: Na relaxaci jsme měli jsme určené  Kongresové centrum a Velký salónek. Ve vyhrazené zóně měl každý závodník  kousek prostoru pro sebe. Při velkém počtu závodníků, samozřejmě že stěží našel člověk kloudné  pohodlí, ale stačilo to na letmou  regeneraci.Co nás oba fascinovalo, byla perfektní práce organizačního týmu. Pořadatelská služba byla na každém kroku a  pomáhala nám řešit jakékoliv dílčí problémy.
Tento náročný závod určitě poznamenal i váš organizmus, vlivem extrémní zátěže.
M: Neměla jsem ten pocit.  Kdyby závod pokračoval, nevadilo by mi to. Měla jsem dostatek sil. Určitě  bych zvládla  další jeden až dva okruhy. Já jsem jich v závodě  absolvovala celkem šest a Tomáš  osm.
T.:V předtuše, že mě závod poznamená, jsem si vybral na pondělí volno. Udělal jsem dobře… První hodiny po  doběhu jsem byl rád  že  chodím, i když s velikými bolestmi. Po několika dnech  klidu a mírné  zátěži se již cítím dobře.
Zvažuji účast na víkendovém běhu Lysacupu. Největším strašákem myslím že nejen pro mne, ale i ostatní běžce bude arktická zima.
Oběma Vám držím palce ať  se vám daří do budoucna  zdolávat další extrémní cíle nejen ve sportu, ale i v životě!
Označeno v Nezařazené, Reportáže, Rozhovory
1 komentáře “Na slovíčko s Martou a Tomášem
  1. Raduz napsal:

    Sympatická dvojice… držím palce při dalších šílených akcích, na kterých se jak doufám potkáme 🙂

Facebook
Partneři