“ZÁVOD“: Běh rodným krajem Emila Zátopka-22,3km

Závod očima Miloše Macíčka

Datum konání: Sobota 18.9.2010

Profil tratě:2km stoupání o 40 metrů. 1 kilometr klesání zpět. 1 km přeběh přes 20 metrový krtinec a potom neustále stoupání o 300 metrů až na 15-tý kilometr, ještě na 8-ém kilometru je 500 seběh o 20 metrů níže. Od 10-15km se stoupání začíná utahovat. Od 15-tého kilometru následuje klesání až do cíle o 300 metrů.

Tento závod jsem bral jen tréninkově a to jsem ještě 30 min před startem nevěděl, zda poběžím či nikoliv. Závod je dost těžký a já se potřeboval psychicky uvolnit, že nemusím. Dále i 7km seběh není zrovna nejšetrnější k mému organismu a tak se spíše budu šetřit na další závody. Pro strýčka příhodu jsem si raději sebou nabalil i závodní soupravu co kdyby sem se nechal strhnout předzávodní atmosférou.

Do Kopřivnice jsem jel jen kvůli Klárce na vložené závody dětí, které se tento rok konaly poprvé a také protože náš klub se podílí na organizaci závodu. Ještě odbočím od mých výkonů, abych se podělil o radost, kterou mi udělala Klárka. Na závod se těšila celý týden. Nejmladší děli běželi jen 140metrů. Samozřejmě jsme si prošli trať:-) a s patřičnými instrukcemi se postavila dopředu na startovní čáru. Musel jsem ji ještě vysvětlit, že při závodě se musí dívat hlavně před sebe a né kolem sebe, aby zjistila kdo se na ní dívá, že to není vůbec důležité. Když doběhla, tak byla tak nadšená, že chce běžet ještě jednou. Chvíli trvalo než jsme ji vysvětlili, že si bude muset počkat na jinou příležitost. Večer za mnou přišla a jestli nezačneme běhat a trénovat aby příště byla lepší. A tak jsme od soboty začali. Jak dlouho nám to vydrží, ukáže čas. A kdyby nám to náhodou vydrželo dlouho, tak závod dětí splnil svůj úkol, k běhání přivedl dalšího mladého človíčka:-).
Poznámka: Na první fotografii v článku níže „Běh rodným krajem Emila Zátopka“ je v tmavě růžových elastických kalhotách a světle růžové mikině Klárka a za ní v šedém oblečení s nadšením povzbuzující tatínek.(to jsem já:-)).

Protože jsem lehce hecovatelný, tak mi to nedalo a těsně před ukončením presentace závodu jsem se přihlásil. Honem se rozcvičit a pořádně zahřát. Mým cílem nebylo doběhnout celý závod, ale potrénovat. Na 2km byla zajímavá prémie pro prvního běžce a tak jsem tomu přizpůsobil taktiku. První dva kilometry nadoraz a v případě úspěchu doběhnout celý závod do 2 hodin. Bylo mi jasné, že šance byla mizivá, protože se na startu objevili i tři afričtí běžci, ale když nezkusím, nebudu vědět. Když se nepodaří vybojovat prémii poběžím dále tempově do 5km maximálně až na 8km podle situace v závodě a odtud mě žena vyzvedne a pojedeme domů.

Po startu jsem opravdu vypálil jak z děla. Zhruba po dvě stě metrech jsem na špici zůstal společně se třemi africkými běžci, kdy zbytek startovního pole už zaostávat něco kolem 2-5metrů. Poté se ten první podíval doleva na kolegu, doprava na kolegu, asi aby zhodnotil zda jsou pohromadě. Potom se podíval na mě a prostě ZRYCHLIL!!!!!. A byli pryč:-). Na metě prvního kilometru se můj mezičas zastavil na 2:58(běželo se do kopce a proti větru) a já ztrácel na trojici tak 50 metrů. Ještě na chvíli jsem se pokusil zvýšit tempo, abych se přiblížil, možná se mi to i podařilo, ale tak jen o centimetry:-). Na 1,5km jsem zavařil motor a bylo jasné, že na ně nemám. Ohlédl jsem se jen pro informaci a odhadoval jsem, že zbytek startovního pole je někde 100metrů za mnou.

Zbylých 500 metrů do dvou kilometrů s během nemělo už nic společného, ale nějakým způsobem jsem se přemisťoval k metě 2km, stále mírně do kopce a těšil se až se to na chvíli přelomí.

Na druhém kilometru jsem měl už kousek za zády asi 8–mi člennou skupinu, která po chvíli kolem přeletěla, tak že jsem je ani nespočítal. Na třetím mě doběhla tří členná skupina a ani s tou jsem nebyl schopen se svézt.

Někde kolen čtvrtého kilometru jsem se začal vzpamatovávat, ale i tak to byl mazec. Měl jsem pocit jako bych v životě neběhal a to je můj prví běh. Tělo mělo vyčerpané sacharidové zásoby, „“litry“ kyseliny mléčné mi kolovaly v krvi, ztuhlé všechny svaly a pocit jako bych v rukách držel 5kg závaží.

Od pátého kilometru už mi bylo jakž takž a tak jsem se snažil znovu zapojit do aktivity. Nikdo už mě nepředběhl a znovu jsem začal dobíhat běžce přede mnou.

Na osmém kilometru jsem skončil, tak jak jsem plánoval, s průduškami propálenými jako komín, ve kterém bouchly saze.

Miloš Macíček alias Muflon-eM

Označeno v Nezařazené
Jeden komentář ““ZÁVOD“: Běh rodným krajem Emila Zátopka-22,3km
  1. Jiří Harašta napsal:

    Miloši, kéž by Klárka šla ve Tvých šlépějích…Nejsi první, kdo se pokoušel zvítězit na první prémii. Je to neuvěřitelné, jaké tempo zvolili Keňané od počátku závodu a přitom nepokořili traťový rekord.Žorž.

  2. Asi jsem je utavil stejně jako sám sebe, ale oni vydrželi o něco více:-)

Facebook
AK EZ Kopřivnice