Známé i méně známé osobnosti Štramberské desítky

V a š e k   B i t a l a    

Počasí zase ukázalo kdo je tady pánem a nám běžcům nezbylo jiného, než se s danými  podmínkami vyrovnat. Tratˇ ve Štramberku je těžká. Nechtěl jsem to přepálit, ale snažil jsem se být vepředu. Věděl jsem že při seběhu jsou kameny, kořeny a dnes i bahýnko.

Tak jsem za to hned po startu vzal a k mému překvapení jsem se rychle vzdaloval  zbytku startovního pole. Úvodní pasáž  jsem bez problémů zvládl, ale neměl jsem ze svého běhu úplně dobré pocity. Chyběla mu lehkost, možná z toho chladu nebo ještě únava, ze středečního závodu. Naštěstí mě zezadu nikdo neohrožoval, takže jsem si doběhl pro vítězství. O to více mě překvapil můj výsledný čas 34:48 min., se kterým jsem velice spokojený.

Štefan Smatana ( Foto: Robert Šádek)

Š t e f a n    S m a t a n a

Narodil na Slovensku v roce 1945.V jedenácti letech odchází na Žižkovu školu do Moravské Třebové. Štefan hodně sportoval až do odchodu do civilu. Poté vystřídal povolání jako řidič tramvaje, v dolech v Ostravě a nakonec byl zámečníkem ve firmě v Olomouci, kde zůstal až do odchodu do důchodu.
Od dvceti let se věnoval rekreačně cyklistice a v zimě běžeckému lyžování. Minulý rok se rozhodl přihlásit na olomoucký půlmaraton, jelikož žije v této hanácké metropoli. Od doby svého rozhodnutí, intenzivně  trénuje.  Jako vhodný test před náročným závodem si vybral Štramberskou desítku. Závod odběhl ve svém strojovém tempu, bez větší krize. Jako na gumě se přetahoval se soupeři běžící indiánskou chůzí.
Lékaři mu před měsícem zjistili zlomený obratel a zároveň nádor na játrech. Navíc má další menší nález v těle. Jelikož je Štefan bojovník,tak s tím neduhem bojuje, tak jako s předcházejícími životními peripetiemi.

Pavel Podolský (Foto: Jana Sopuchová)

P a v e l   P o d o l s k ý

Rok  2006 byl pro mne prvním životním mezníkem v mém sportovním snažení, kdy jsem se rozhodl zdolat  nejvyšší vrchol Evropy Mont Blanc ( n.m.v. 4 810 m).V rámci třídenního výstupu  21. září jsem pokořil vysnění vrchol této hory. Aby toho nebylo málo v roce 2011 jsem si tento výkon zopakoval.

Když jsem 1. ledna 2013 odcházel na důchod nedalo mi to a rozhodl jsem se udržovat fyzičku  pravidelným běháním. Ze začátku  jsem zvládl  3-4 km. Postupně jsem zvyšoval objem  naběhaných kilometrů s cílem zaběhnout  Štramberskou desítku. Týden před samotným závodem jsem odběhl celou trasu. Povzbuzující injekcí byl pro mne výsledný čas, pod jednu hodinu. 

V sobotu jsem se postavil na trať závodu, s motivací bez potíží doběhnout do cíle. Proto jsem se nenechal strhnout po startu  tempem davu lidí. Běžel jsem s rezervou. V nejnižším bodě na trati  pod Mlýnem na  nás čekala těžká  nástraha – výběh  nad restauraci Dallas.Zhluboka jsem dýchal a snažil jsem se držet rytmus. Když jsem jej zvládl, měl jsem příjemný pocit. Závěrečný stoupák od Palárny  až po Sokolovnu mi dal zabrat. Samotný doběh do cíle  jsem moc nevnímal. S časem 57:19 min. jsem spokojený. 

Po závodě pociťují mírnou svalovou únavu. Teď přesedlám na kolo a 15. června  mě čeká další cíl ,,Kopřivnický drtič.“  Opět se budu držet zásady:,, Jet s rozumem, v rámci svých sil.“