V hustém dešti, husté zážitky ze Štramberka

 Která roční doba je pro návštěvu Štramberka nejpříhodnější? Probouzející se  jaro, žhavé léto,  pestrobarevný podzim anebo křehká zima. Je přitažlivý za svítání, za soumraku, v opojném slunečném sevření ale i za deště.V sobotu temná obloha  nevěští  nic dobrého. Před devátou hodinou začíná pršet. Štefan Groš pod stríškou u Sokolovny vysílá mezi přicházející závodníky povzbudivé echo: ,, Přestalo pršet…začalo lít….po chvilce bude opět klid.“

Trať Štramberské desítky má řadu záludností. Tvoří  ji převážně asfalt, místy šotolina. Strmé seběhy střídají výběhy. Převýšení 140 metrů vzbuzuje u mnohých běžců před samotným startem  respekt. Ti co jsou tu poprvé si kladou otázku: ,, Zvládnu  tuto trať v neznámém prostředí?“Přistupuji k nim a uklidňuji je  odpovědí:,, Trať je značena,  na uzlových bodech budou stát pořadatelé. Navíc brzy na trati narazí na předběžce – veterána Frantu Zikeše s doprovodem, kteří jej v případě potíží s orientací dovedou do cíle.

Je těsně po  jedenácté hodině a 136 členné závodní pole se vydává na trať. Hned po startu  je vidět, že  mnozí běžci mají zakódován respekt z tratě a volným poklusem zdolávají seběh k  retenční nádrži. Jsou mezi nimi i zkušení harcovníci, kteří natáhnou krok. Jsou ve svém živlu. Následná rovinka je ale vyvede z rytmu. Na čtvrtém kilometru je nejnižší bod náročné tratě. Prudký stoupák je pro mnohé z nich  krutou prověrkou. Někteří  cupitají, jiní  přecházejí v indiánský běh anebo si to vykračují dlouhým krokem.

Před léty jsem se taky pral se záludností terénu a obdivoval jsem výkon místního zdatného matadora  Mirka Škarky, kterého jsem se ptal v cíli: ,,Jak zvládáš tento úsek?“ Mirek mi stroze odpověděl:,,Zatnu zuby, vyběhnu nad restauraci Dallas a pak na následujícím úseku  to rozbalím.“ Po tomto výroku jsem sklopil  hlavu a nezmohl jsem se na další otázku.

Na sedmém kilometru čeká na běžce další nástraha. Výběh po hliněné stezce mezi zahrádkami.  Když se vám podaří zdolat tento záludný úsek, čeká vás  rozbitý asfalt a následný prudký seběh. Pak  následuje odbočka vpravo a běží se po  silnici směrem  na Štramberk. Ouha. Tělo  přibrzďuje v pohybu nenápadný stoupák. U Palárny je  závěrečný  400 metrový kopec. Před Sokolovnou závodníky vítá  divácká kulisa, která mnohé vyburcuje  závěrečnému finiši. Běžci, dobíhající kolem  hodiny, jdou často vrávoravým poklusem s bláhovým očekáváním cíle.

Vítězný Vašek Bitala ( Foto: Jana Sopuchová)

Diváci u Sokolovny jsou plní  očekáváni, kdo se objeví v poslední zatáčce? Tento rébus řeší  Vašek Bitala (AK E. Zátopka Kopřivnice). Potvrzuje  stoupající formu. Dosahuje své osobní maximum na této trati časem  34: 48 min. Další náš závodník Kuba Ambros (AK E. Zátopka Kopřivnice) musel  nedávno zdolat těžkou zatěž studijních povinností. Postupně se dostává do své obvyklé formy, což dokazuje druhým místem  za 36:33  min. Jan Zemaník ( Salomon Sunuto), je vítězem letošní Lysohorské 24. Doběhl třetí v čase 37:22,5 min. a dokázal, že drží pořád dobrou fazonu.¨

V ženách potvrdila roli favoritky Adéla Esentiérová (Baláž Extréme Team Ostrava) suverénním vítězstvím v čase 43:47 min. Naše Kristina Čablová (AK E. Zátopka Kopřivnice) do posledního  okamžiku se rozhodovala, zda nastoupí. Blokovalo jí zranění. Dokázala, že je velká bojovnice. V cíli  byla  rozesmátá a šťastná. Doběhla v čase 45:31 min. Andrea Krstevová  (SSK Vítkovice) byla třetí za 48:11 min.

Kristina Čablová dobíhá v kategorii žen na druhé pozici ( Foto: Jana Sopuchová)

V poledne ustal déšť. Počasí symbolicky  vyšlo vstříc pořadatelům alespoň na závěr. Řada účastníků  závodu na odchodu konstatovala, že déšť jim  nevadil. Překážkou je spíš úmorné vedro a žhavá slunečná výheň.

Při loučení si podáváme ruce. Netrápí nás žádná větší kaňka. Brzy začneme spřádat plány, jak vylepšit příští, již 34.ročník Štramberské desítky.

(Běžci, napište mi své dojmy ze závodu na e-mail: jiri.harasta@ktknet.cz, nebo přímo do komentáře této reportáže. Předem Vám děkuji za Vaše postřehy. Žorž).