ZÁVOD: Městský běh Karvinou 10km

Závod očima Miloše Macíčka

Datum konání: Sobota 10. 7. 2010

Profil tratě: Čtyři okruhy v městském parku s výběhem na náměstí a seběhem zpět do parku v každém okruhu. Převýšení na 100-150 metrech okolo 10 metrů, jinak rovina. Povrch asfalt, beton, šotolina, dlažební kostky.

Po týdnu, spíše odpočinkovém, jsem se na závod těšil. O to více jsem byl v sobotu ráno nemile překvapen. Hlava se mi chtěla rozskočit, šíjí jsem měl ztuhlou tak, že jsem nebyl schopen otočit hlavu ani doleva ani doprava a sklonit to ani náhodou. Protože jsem cítil, že mi je horko sáhl jsem po teploměru. Teplota 37,5°C na podávání výkonů, natož nějakých velkých,nebyla v žádném případě optimální.( Nevím, co se stalo, ale má žena se ráno probudila se stejnými příznaky). Za jiných okolností bych nikam nejel a zůstal doma, ale chybí mi body do poháru, který je pro mě letos prioritní a tak jsem musel.( Myslel jsem si, že s věkem přijde rozum. Nepřijde, je to úplně stejné jako před deseti lety:-)).

Startovalo se až v 17:00 a tak jsem měl ještě nějaký čas se připravit na pozdní odpoledne, hlavně psychicky. Celé dopoledne a poledne jsem nevystrčil nos na sluníčko a pěkně doma v chládku se koncentroval na odpolední půl hodinu.

Cesta tam v klimatizovaném voze a s rozprašovačem vody v ruce se dala zvládnout. Do startu jsem se co nejvíce schovával ve stínu, mokrou čepici neustále na hlavě a příjem tekutin bylo na přežití nezbytné. Měl jsem velké štěstí, že se běželo v parku a půlka závodu byla ve stínu a půlka na žhavém slunci.

Na start jsem se už stavěl koncentrovaný a na můj zdravotní stav jsem už nevnímal. Odložil jsem vše nepotřebné a tak i hrudní pás pro měření tepové frekvence zůstal ve voze. Po startu jsem šel první kilometr v čele jako vždycky. Nechtěl jsem, abych musel jít tempo druhých, to bych trpěl ještě více.

Na prvním kilometru za 3:16, který nebyl nejhorší, se od nás odpoutal polský závodník. Václav, já a ještě jeden závodník jsme se pokusili zachytil jeho tempo, ale po chvíli jsme zjistili, že na to nemáme.

Druhý kilometr za 3:20, kdy jsem byl rád, že se jich držím tak, tak.

Na třetím jsem přestal vnímat kilometry a tak nemám změřený čas, podobně chaoticky jsem doťukával i ostatní. Mozek vypnul všechny nedůležité funkce a 100% se koncentroval na výkon. Kluci se ode mě odpoutali nebo spíše já od nich. Měl jsem toho fakt ,,plné brka“. Začaly se mi honit různé myšlenky. Na jedné straně zabalit to, na straně druhé body do poháru.( Body se získávají procentuální ztrátou na vítěze a tak jsem očekával nižší příjem bodů). Za mnou se ztrátou 50-100 metrů běžel Radek a za ním tak 25 metrů další dva, nebo tři závodníci. Řekl jsem si, že když mě předběhne Radek a ještě jeden tak to zabalím. Asi jsem musel trochu zvolnit, protože do pátého kilometru mě dobíhali.

Takto vidím své soupeře obvykle 500 metrů – 2km před cílem, ale v sobotu jsem je tak viděl snad už po třetím od startu:-)

Od pátého kilometru jsem jim zase začal ubíhat. To mě zase trochu nakoplo.( Na Radkovi se asi projevila dopolední šestka, kterou absolvoval, také pro body a to do Lašského běžeckého poháru. I přestože to šel spíše na pohodu, než jako závod, tak tempo po 3:30 nebylo úplně pomalé ). První kilometr a půl v každém okruhu uběhl rychle, ale zbytek do konce okruhu se vlekl a ještě k tomu na slunci, tím pádem jsem neskutečně trpěl. Při každém průběhu náměstím jsem myslel že horkem zdechnu, ale kelímek vody za krk a opět zkoncentrovaná morálka mi to nedovolily a já jsem spíše apaticky než vědomě kroužil v Karviné a snažil se znovu bojovat o co nejmenší časovou ztrátu.

Do posledního kilometru jsem šel už s dostatečným náskokem před mými pronásledovateli, ale i přestože jsem bojoval až do cíle, tak jsem asi zpomalil, protože mi Radek zase ukrojil kousek náskoku.

Závod jsem dokončil v čase 35:14 a Radek 35:35.

Čas vítěze byl 33:50 a vloni to vyhrál také start cíl, ale v čase 31:30. Václav byl druhý v čase 34:26. Vloni byl taky druhý a běžel něco kolem 32:50-33:10. Stejně jako letos, tak i vloni bojoval o druhé místo skoro až na cílovou pásku. Proto jsem pátral, zda trať nebyla nějak pozměněna nebo jestli to horko mělo takový dopad na výkonnost. V loni byla o 160 metrů kratší, letos to byla čistá desítka. Oproti loňsku byla přidaná vracečka asi o 150° což hodně zpomalovalo a zároveň letos bylo daleko větší vedro a tak i časy o hodně pomalejší.

Celý program se dlouho natahoval a i my jsme čekali zda se na nás neusměje štěstí v tombole(neusmálo), proto jsme odjížděli dost pozdě domů. Cestou domů mi bylo zima a začal jsem na sebe navlékat mikiny, větrovky atd. Byla to zimnice z horečky, doma jsem naměřil 39°C. Dle babských rad mě teplý čaj s medem a lžičkou octa přes noc vypotil tak, že mi bylo v neděli ráno mnohem, mnohem lépe.:-)

Miloš Macíček alias Muflon-eM

Označeno v Nezařazené, Reportáže
Facebook
Partneři