ZÁVOD: Jilešovický prásk – 15km

Závod očima Miloše Macíčka

Datum konání: Sobota 12. 6. 2010

Profil tratě: Náročný kopcovitý. Po startu 800 do kopce převýšení 40m, 800 z kopce o 40 metrů níže. Dalších 500metrů přeběh přes krtinec(převýšení 10metrů). Třetí kilometr po rovině. Čtvrtý a pátý do kopce převýšení 120 metrů. Šestý kilometr 500 z kopce o 10 metrů a zase 500 metrů zpět nahoru. Od šestého kilometru až do sedm a půltého klesání o 110 metrů. Otočka kolem startu a cíle a to všechno ještě jednou, ale v opačném pořadí.

”Gula hned od rána rvala do huby“ a tak se bylo na co těšit. Dnes jsem volil kšiltovku a tmavé brýle, jako nutný doplněk, abych si alespoň částečně vytvořil iluzi stínu a tmy. Na startu jsme ještě podiskutovali, jestli by nebylo lépe někde u vody, ale nakonec jsme se nechali startovním povelem poslat do 15-ti kilometrového pekla.

Po startu jsem to nijak nehrotil stejně jako můj klubový rival Vašek, ale našel se jiný běžec, který za to vzal hned od startu a tak nezbylo nic jiného, než reagovat na jeho útok. Diktoval hodně svižné tempo až na začátek čtvrtého kilometru, čímž nás pořádně probral z lenivé plážové nálady a nastartoval tempo pro další kilometry. Na začátku čtvrtého kilometru a zároveň začátku dlouhého stoupání jsem převzal aktivitu a udržoval nastavenou intenzitu výkonu.

Po několika metrech jsme s Vaškem zůstali osamoceni a navzájem si pomáhali v udržování tempa. Já do kopce a Vašek z kopce. Dvoukilometrová stoupaní se stala v tom vedru peklem a já si ani při seběhu neulevil, protože z kopce dolů moc nemusím a držel jsem se Vaška co to dalo. Stehna trpěla každým nárazem a dokonce jsem se i začal modlit, abych byl co nejdříve dole.

Na otočce alespoň půl kelímku “studeného“ čaje a znovu do kopců. Na čtvrtém místě tak s minutovou ztrátou běžel Radek, který stahoval náskok na třetího. Desátým kilometrem jsme ukončili stoupání na nejvyšší bod a pustili se směrem dolů.

Jen tak pod nosem jsem utrousil, že mám toho plné zuby a že si potřebuji odfrknout. I Vašek měl toho dost a nijak drasticky se nehnal z kopce dolů, ale i přesto se mé tepovky pohybovaly mezi 170-175 tepů/min. Konečně zase dole, ulevilo se mi.

Třináctý kilometr nás přivítal rovinkou, na které se horkem vlnil vzduch. Znovu jsem se ujal diktováním tempa a měl jsme pocit, jako by Vašek lehce ztrácel. Překvapilo mě to, protože Vašek je velký dříč a bojovník. Nechat si odběhnout soupeře ke konci závodu to není jeho styl a já jsem ještě nebyl připraven na jeho skalp. A tak týmově jsem se ho ptal jestli, je v pohodě a jestli nemám přibrzdit, abych ho morálně podpořil a doběhl s ním zbylé tři kilometry. Vím jaké to je, když ke konci dojdou síly a osamocenému je nekonečně k cíli. Ale dostalo se mi odpovědi. „Jestli na to máš, tak běž si sám“. Proletělo mi hlavou , že je za mnou ten stejný Václav jakého znám. Dříč a žádná primadona, která potřebuje pomoci.

Tím to, jako by mě kopl do zadku jsem přidal a drtil, co to dalo. Kilometr po rovině za 3:16, přeběhnout krtinec, který se už také jevil jako pořádný kopec. Tepovka skákala kolem čísla 180 což dávalo najevo, že se opravdu neflákám. Škrábáním se, na osmi stech metrech o 40metrů nahoru, jsem přidal dalších 5 tepů k dobru. Zbývalo už 800 metrů dolů, do cíle. I přestože mě při seběhu Vašek stahoval, měl jsem dostatečný náskok, abych dolů do cíle udržel prvenství.

Asi dvě minuty po nás doběhl Radek na třetím místě a tak na stupních vítězů se to krásně zelenilo a “muflonilo“:-).

Foto viz příspěvek níže

Miloš Macíček alias Muflon-eM