ZÁVOD: Běh Olympijského dne – Ostrava Poruba – 9km?

Závod očima Miloše Macíčka

Datum konání: Středa 23. 6. 2010

Profil tratě: vlnila se jako had. Ne jen doleva a doprava, ale taky nahoru a dolů:-). V prvním kilometru oběhnout baseballové hřiště a přeběhnout na lesní šotolinovou cestu. Zbytek tratě už jen asfalt. Druhý a třetí kilometr stoupání o 60 metrů nahoru. Čtvrtý a pátý klesání o 60 metrů dolů. Dále následovalo 800 metrů stoupání o 60 metrů a 800 klesání o 60 metrů. Od 6,5km do 7,5km mírné klesání o 10metrů. Zbytek až do cíle mírné stoupání o 20-30 metrů.
Poznámka: Délka tratě dle map na googl-u, seznamu a mého polaru mi vyšla na 9km.

Lenivá atmosféra mě a Radka provází poslední dny a tak i s touto náladou jsme odjížděli na odpolední měření sil. Po příjezdu a shlédnutí našich soupeřů, kteří na tom byli stejně, jsem se uklidnil a snažil se automotivací vyhecovat k závodu a k pořádnému výkonu. Obvykle hýřím humorem a hubu nezavřu do výstřelu, ale tentokrát jsem spíše mlčel a byl sám pro sebe.

Jako obvykle jsem se převlékal na poslední chvíli a ještě si běžel odskočit. A jako obvykle všude plno, což mě ani nepřekvapilo:-). O to více jsem byl nervózní a více nastartován.

Výstřelem, jako by se ztratila lenivost a pro jistotu, aby se náhodou nechtěla vrátit, jsem na špici začal diktovat svižnější tempo. Při náběhu do kopce, kdy první polovina byla hodně ostrá, jsem ještě udával tempo, ale v druhé polovině stoupání polevilo a začal foukat svěží vítr. A tak jsem se rozhodl polevit a někde se zašít, ale to stejné se snažili i mí soupeři a tak tempo zpomalilo. Na to zareagoval Radek, který ztratil v první polovině stoupání a dokázal se znovu dotáhnout na naší vedoucí skupinu.

Trať se sklonila směrem dolů a otočila a vítr začal foukat do zad a tak jsem se snažil zase přidat. Při seběhu, kdy jsme s Vaškem(články viz dříve) běželi bok po boku, vyhodil Vašek ruku pro znamení přeběhnutí na druhou stranu silnice. Pomalu jsem se začal přesunovat v domnění, že pokračujeme stále rovně, ale on do mě narazil v tom mi došlo, že musíme prudce odbočit doleva do boční ulice. Mlha přede mnou, mha za mnou, způsobilo to, že jsem přehlédl šipku na cestě. Ještě štěstí, že jsem neběžel sám. To bych tam bloudil ještě teď:-).

Na dalším kilometru klesání jsme se již odpoutali svým soupeřům a zůstali jsme ve trojici. Já, Vašek a Radim (běžel jsem sním Běh osvobození a uběhl mu na posledních třech kilometrech). A protože od pátého kilometru trať byla totožná jako Běh osvobození, volil jsem na Radima stejnou taktiku.

Osmi set metrové stoupání jsem šel už svižně, abych nedal odpočinout soupeřům, ale tak abych se sám nezadřel a více se soustředil na seběh.

Na začátku klesání se už začalo opravdu závodit a všichni tři jsme předváděli, co v nás ještě je a na špici se točili jak na kolotoči. Nikdo nechtěl být tím nejpomalejším a prozradit na sebe, že už nestačí. A tak i já jsem doslova pelášil z kopce, až byl i Vašek překvapen, že umím tak rychle dolů:-). Dva kilometry před cílem se rozhodlo, kdo bude třetí.

Radim nevydržel naše pekelné tempo. 1km od 6,5km až 7,5 km těsně pod tři minuty. I já jsem už cítil, že je to peklo, ale bok po boku s Václavem jsme drželi snad šestý zařazený stupeň. Na sedmém a pultem kilometru jsme odbočili k cíli do mírného stoupání, které se jeví jako nekonečné a když se k tomu přidá silný vítr, tak znám i příjemnější činnosti. Schoval jsem se za Vaška, držel se ho jako klíště a cítil, že dnes to bude on co mi vrátí prohru, ale i přesto hořel malý plamínek naděje. Abych ho porazil musel bych nejdříve na špici a odtáhnout si kousek proti tomu protivnému větru, ale nešlo to. Radim s ani né padesáti metrovou ztrátou za námi mi nedával ani jistotu druhého místa a tak jsem to opět drtil na hranici mých možností. Tak 500 metrů před cílem se ode ně odpoutal i Václav a začal každým metrem přidávat centimetr náskoku. Ruce mi padaly, nohy tuhly a do cíle stále ještě nekonečně daleko, ale věděl jsem, že druhé místo si vzít nenechám.

Na kruhovém objezdu, tak 300 metrů před cílem, byl Václav už hodně daleko. Až někde z paty jsem vydoloval poslední zbytky sil a přidal k finiši, to pro jistotu kdyby náhodou Radim chtěl udělat něco podobného. Po dvě stě metrech jsem se ohlédl. Měl jsem už dostatečný náskok a tak jsem se už “v klidu“ doplantal do cíle na druhém místě. Tak asi ještě minutu jsem visel na cílovém zábradlí, jak mokré prádlo na šňůře a vzpamatovával se z drsného závěru. Stopky se zastavily na 30:27min. Na desítku super čas, kdyby nebyla kratší.

VÝSLEDKY

foto

Miloš Macíček alias Muflon-eM