Běh rodným krajem Emila Zátopka 19.září 2015
Kolem nás se vyrojil přehršel běžeckých závodů. O některých se dovídáme z vyprávění přátel , anebo ze stručné poznámky v tisku. Ale jsou i takové, které se vymykají z každodenní všednosti, protože mají v sobě patřičný náboj. Řadí se k nim Běh rodným krajem Emila Zátopka. Když jsme před čtrnácti lety zorganizovali jeho nultý ročník, byl to krok do tmy. V zimě jsem několikrát projížděl na kole silnici mezi Kopřivnicí a Rožnovem a vymýšlel různé verze běžecké tratě. Nemohl jsem se vyhnout terénním zlomům. Narážel jsem na přírodní překážky, kterým s nedalo vyhnout. Buď to bylo stoupání na Pinduli anebo sedlo nad pramenem Jičínky. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou verzi, z důvodu menšího silničního provozu. Největší pohnutí v mysli nastalo v den D. Těsně před startem jsme vyrazili s Honzou Pargačem na trať a kontrolovali jednotlivá stanoviště, zda jsou na nich pořadatelé. Pak jsme v prostoru cíle v rožnovském skanzenu dolaďovali i sebemenší detaily. Nakonec všechno dopadlo dobře. Účast 140 běžců byla pro nás impulsem, pro pokračování v tomto rozjetém projektu….
Je sobota 19. září 2015. Úderem jedenácté hodiny odstartovala paní Dana Zátopková běžecký závod, který je věnovaný odkazu jejího manžela, čtyřnásobného olympijského vítěze Emila Zátopka. Od úvodu se odpoutali od mohutného 185 členného hroznu startovního pole dva keňané. Závodní pole se třetím kilometru začalo výrazně trhat v prvním stoupání na Grossmanku. Zde se vytvořily skupinky, které snadněji zdolávaly tuto přírodní překážku. Mnohým přišla vhod osvěžovací stanice v Ženklavě, kde se již výrazněji prohlubovaly mezery mezi běžci. Přestože jsme měli pod kapotou našeho automobilu silný motor, trvalo nám delší dobu, k dostihnutí vedoucího dua Keňanů. Jejich strojové tempo nepolevilo ani na třináctém kilometru, kdy se začal svah lámat do strmého stoupáku. U afričanů se v minulosti tradovalo, že jim vyhovuje spíš rovinatý terén. Tím, že objíždějí spoustu závodů na našem kontinentu, si záhy zvykli na náročnější podmínky. Nad pramenem Jičínky skončilo náročné martyrium zdolávání svahu a po chvilce, po odbočce doprava, terén začal prudce klesat. Po dvou kilometrech se konečně zvolnil svah a blížila se závěrečná fáze závodu, kdy se od svého souputníka z Benedek Teamu utrhl Silas TOO a zvítězil v čase 1:12:45 hod.
Druhý byl Justus Kipchirhir KIPRONO za 1 :13:19 hod. Ambice Ukrajinců na medailové pozice překazil Jan KOHUT (Relax –Fit Team), který doběhl třetí s výrazným odstupem na vítěze v čase 1:16:20 hod. Náš Vašek Bitala (AK Emila Zátopka Kopřivnice), mi před měsícem sdělil, že přípravu zaměřuje na 19. září. Nezklamal, své snažení přetavil v úspěch. Doběhl celkově na šestém místě v čase 1:18:46 hod.
Do první desítky se prodrala i vítězná žena keňanka Rebecca Jepchirchir KORIR ( Benedek Team) v čase 1:21 hod. a vylepšila loňský traťový rekord své krajanky CHEMTAI ( 1:22:01 hod. ). Petra KAMÍNKOVÁ (Adidas Boost Team) před časem chtěla pověsit maratónky na hřebík. Nedá jí to, zřejmě proto, že u nás na většině závodů stojí na stupních vítězů. Doběhla celkově druhá za 1:31:18 hod. před bývalou reprezentantkou ČR Janou KLIMEŠOVOU ( 1:35: 13 hod.).
Z našeho Atletického klubu Emila Zátopka Kopřivnice kromě Vaška Bitaly solidní výkony předvedli v této kategorii i Martin Keller (1:34:33 hod.) , Milan Sochor ( 1:35:53 hod). a Jan Zámečník (1:36:54 hod.). Mezi čtyřicátníky byl náš Tomáš Jurák osmý (1:35:33 hod.). Svůj standart odvedl Stanislav Zátopek (1:38:58) a Martin Hrnčíř (1:47:47 hod.). V kategorii padesátiletých byl pátý Jirka Zátopek (1:37:58 hod) a šestý Miroslav Vrobel (1:38:16 hod.). Na židli s označením ,,60″ si pomalu usedá Saša Neuwirth (1:35:30 hod.), v této kategorii byl druhý, za říčanským Milošem Smrčkou (1:26:28 hod.) , který má určitě zabudovaný v…těle turbopohon. Duo Pepík Kvita (1:47:49 hod.) a Lojza Kolařík (1 :55:15 hod.) zůstali těsně pod stupni vítězů. Petr Navara ( 2:18:08 hod.) uspěl v nejstarší kategorii a vychutnal si druhou pozici.
Letos poprvé celkový pozávodní servis se odehrál v areálu rožnovského skanzenu. Byla to náplast na velikou bolístku předcházejících let, kdy po doběhu museli účastníci závodu absolvovat navíc půlkilometrovou strastiplnou pouť se zavazadly do Camp Sport Stadionu, kde se mohli konečně občerstvit a převléci.
Co říct na závěr? Příprava této akce trvá měsíce. Vyřídit povolenky na Dopravním inspektorátu a Lesní správě,sestavit početný organizační tým, zařídit materiální vybavení občerstvovacích stanic atd. Chci poděkovat všem, co se podíleli na přípravě této akce, od starostů měst až po pořadatele na trati, kteří přispěli svojí pomocí k úspěšnému průběhu letošního 13. ročníku Běhu rodným krajem Emila Zátopka.
Jiří Harašta
Výsledková listina dle věk.kategorií
Fotogalerie ze závodu je na našem rajčeti.
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
Díky moc za krasný závod,děkuji pořadatelum za skvěle zazemí v cíli závodu v Rožnově.Závod má každy rok lepší uroven Dík Martin
Velké poděkování pořadatelům za další ročník tohoto krásného mimořádného závodu a za jejich vstřícnost – naslouchání hlasům a názorům běžců. Letošní vylepšení byla, co jsem slyšel, pochvalně hodnocena a posunula jeho úroveň zase výš. Perfektně značená a bezpečná trať, bohatě zásobené občerstvovací stanice, přesunutí věškerého zázemí do prostor městečka i významné zkrácení čekání při vyplácení odměn. Velká spokojenost. Děkuji.
Moc díky za perfektní závod. Byl to už můj 10. ročník a je vidět, že organizace se rok od roku zlepšuje. Zázemí v Kopřivnici i Rožnově perfektní, fanoušci kolem trati dovedou dodat energii a bubny těsně před cílem musely popohnat vskutku každého. Jirko – Žorži, díky a už se těším až příští rok začnu druhou desítku této parádní akce.
Dekujeme za pekny bezecky zazitek pro celou rodinu!