Veřovické boom ( reportáž )

Na nádraží je živo.Hlouček postávajících turistů diskutuje a občas z něj vybuchuje nakažlivý smích.Koupím si jízdenku a již podvědomě vyjdu na peron, nasát čerstvý vzduch. Po vytrvalých deštích se konečně uklidnilo počasí a slunce se dere po obloze osázené bílými mráčky. Dva mladíci kousek ode mne diskutují o erupci Islandské sopky.
,,Vulkanický popílek měl padat u nás v noci a teď ráno.“- špitne dlouhán a přejde po prstem po lavičce.
. ,, Co blbneš“ – oponuje podsaditý mladík v maskáčích –,, ten prach tu byl i před týdnem.“
,,Mikročástice naruší ozón a může pršet třeba rok“-pokračuje čahoun ve svých úvahách.
Přijíždějící vlak přeruší jejich diskusi. Najednou mě spolkne dav příchozích lidí, kteří se derou ke vstupu do vagonu.Podaří se mi posadit se ve směru jízdy. Až teď si všímám několik známých obličejů.
Gestikulací přivolávám Pavla. Na zádech má batoh a v ruce třímá sportovní tašku. Přisedá si a roztáčíme kolotoč vyprávění nekonečného příběhu z běžeckého prostředí.Pavel je klidný a vyrovnaný Smířil se s osudem samotáře. Občas vyráží do světa s partou, která si užívá bez zábran nespoutaného života. Pavel se umí včas vtáhnout do své ulity a užívat si svého soukromí.
Naše vyprávění vyruší zastávka. Po levé straně na budově září tabule VEŘOVICE . Lidi kolem nás se opět hrnou ke dveřím. Musíme si dávat pozor před tykadly trekingových hůlek, které vyčuhují z batohů skupin turistů.
,, Zbývá mi hodina a půl do startu.“ – promítá si Pavel a chvatem se vydává na kilometrovou pouť k prezentaci. Nechám ho jít samotného.
U místního kulturáku nezvykle živo.Absolvuji nekonečný rituál setkávání s kamarády.Kdysi jsem vyhledával kontakty s běžci.Teď v roli bafuňáře je to navíc komunikace s organizátory závodů.Probíráme žhavá témata.S běžci tvoříme specifickou komunitu, bez které by nebyly závody. Jsme na jedné lodi. Lákám je na naše akce a probíráme aktuality.
Ve vestibulu je prezentace, není tu téměř žádná fronta. Vše zvládá sehraný tým bez zádrhelů. Vpravo je improvizovaný výčep, který zatím zeje prázdnotou.Po závodě tu bude frkot.

Hlavní sál je velké mraveniště.Přeměnil se v převlékárnu.Ve vzduchu se linou pachy mastiček, emulzí a různých specifických preparátů, bez kterých se neodhodlá většina dočasného osazenstva vydat na dnešní závod.
Čas před startem plyne rychleji. Běžci strečují, pobíhají,vracejí se do šatny. Cvakám spoušť foťáku a najednou konec. Mám vybité baterie.Rychle přemlouvám Ottu ať si k nám sedne do auta a bude nám dělat paparatzza. Otta se ochotně se uvelebí na zadním sedadle a vyrážíme těsně po startu na trasu. Když vycítí Saša možnost vhodného záběru, tak přibrzdí. Otta vystrkuje hlavu z okýnka a pořizuje záběry. Naštěstí pořadatelům se podařilo omezit provoz. Naskýtá se nám atraktivní pohled na přímé souboje na trati o každou pozici. Šestičlenná skupinka na čele závodu zvyšuje náskok. Saša kroutí hlavou: ,,Nechápu co tu hledá veterán Petr Bětík. Těžko udrží tempo s těmito mladíky.“Petr má vysoce zdvižené paže,které rytmicky kmitá téměř k bradě. Jeho strnulý obličej upjatě sleduje cestu před sebou.Zatím se drží a spolupracuje se skupinou.
Jsme v Mořkově. Za kostelíkem je odbočka vlevo a pak už se cesta závodu točí zpět a záhy se napojuje na cestu směrem k cíli. Odstavujeme auto a vyčkáváme čelo závodu. Po chvilce již zahlédneme první skupinku, která se kolem nás mihne a pak následuje roztrhané pole.Otta přebíhá přes cestu. Aniž by si pořádně zaměřil objektiv podvědomě dělá záběr za záběrem. Kolem nás probíhají opozdilci.Jejich emotivní zápal a vypětí si nic nezadá s běžci daleko před nimi. Nasedáme do auta, ať nepromeškáme doběh. Na 7. kilometru běží na čele Jakub Bajza. Postupně zvyšuje tempo a trhá skupinku za sebou.Saša šlápne na plyn a jedeme k cíli.
U kulturáku se zaplnila plocha diváky.Pro vesnici je to boom, nezvyklá podívaná. Chodí se zde hlavně na fotbal, ale běžecké závody? To je pro zdejší osazenstvo neobvyklý úkaz. Moderátor Ondra Němec poutavě líčí dění na trati. Všichni kolem upjatě sledují pohyb na silnici v zatáčce. Ondra odhaduje vzdálenost a porovnává čas.,, Padne, nebo nepadne rekord. Spíš ne“- konstatuje smířlivě.
Povzbudivé hlasy diváků a výkřiky moderátora, jakoby vlili Jakubovi energii do celého těla. Stupňuje tempo k závěrečnému finiši. ,,Je to famózní závěr a nakonec i traťový rekord!“ – řve Ondra. Všichni kolem jásají.Vítěz štěstím svírá pěstě a rozhlíží se za sebe. Druhý běžec přibíhá s půl minutovým odstupem a pak postupně jako rozsypané korálky se objevují v cíli další a další běžci. Někteří padají v cíli vyčerpáním, další se snaží alespoň v závěru vystupňovat tempo.
Uplynula hodina od startu. Je konec závodu.Následuje obvyklý rituál.Umýt se,vychutnat si dobrý guláš, zapít jej pivem anebo jen tak minerálkou. Pro běžce nastává čas uvolnění, které záhy sevře křečovitá únava.