Vaškův návrat

Paprsky podzimního sluníčka, chladí studenou dlaní nepříjemný vítr. Porubskou hlavní třídou se točí z boku a záhy mění směr, fučí do zad.
U prezentace je živo. Skupinky debatují v hloučcích. Musí na sebe křičet. Z reproduktorů buší disco hudba konce minulého století, které občas přerušuje moderátor. Trio z MK Seitl Ostrava – Danuš, Raduz, Lenkačlenka, si žije ve svém mikrosvětě. Vlní se v rytmu hudby. Řada běžců u prezentace netečně vrhá na ně chladné pohledy. Nechápou, že je to tak bere. Já jim rozumím a fandím. Jsou nad věcí. Je to relax, duševní i fyzický strečink, očista.

Naše minivýprava přijela do Poruby s jistotou, že budeme bodovat. Andrea,Saša a Miloš. Všichni jsme zůstali paf, když z ničeho nic jsme zahlédli mezi přicházejícími běžci Vaška Bitalu. Srpnový Běh oborou dobelhal s vypětím všech sil. Zlobilo ho koleno. Dal si nucenou pauzu.Zvolil nejrozumnější variantu. Chvíli si odpočinul, rehabilitoval. Po dvou měsících se rozhodl otestovat koleno s otázkou, jak to zvládne. Při rozhovoru háže úsměvy do všech stran a znovu tryská energií.,, Uvidím, zkusím běžet. Snad to zvládnu.“

Přesouváme se na start Porubského čtvrtmaratonu. Naši kluci mi předávají své věci. Mikiny, elasťáky, klíče od auta. Stal jsem se mobilní šatní skříní. Je čas startu, ale nic se neděje. Mezi běžci se nese depeše: ,, Start se posouvá o deset minut.“ V davu stojicích běžců prskají nadávky a záhy se trousí po okolí. Nejvhodnější variantou je nevychladnout a klusat.
,,Škoda, že ten pojízdný bufáč je tak daleko. Dal bych si svařáka“ – medituje postarší kondiční běžec, s mírně nafouknutým bříškem.“

Konečně se objevuje tým pořadatelů a po nezbytných instrukcích je odstartováno. Již po pár metrech se odpoutává od masy běžců Ján Križák s Vaškem Bitalou. Jano je čtyřicátník, kterému to poslední dobou opět běhá. Poznal jsem jej před léty, kdy ustavil na Běhu rodným krajem Emila Zátopka traťový rekord. Běží strojovým tempem.Ve druhém kole Vašek zvolňuje a pokračuje ve svém rytmu. V podvědomí ho přibržďuje obava, že by se mohl zavařit. Zcela opačnou strategii zvolil Miloš Macíček. Začal zvolna a hlídal si tříčlennou skupinku svých konkurentů. V posledním kole nasadil ostré tempo, kdy kilometr zaběhl pod tři minuty. Tímto tahem vypálil svým konkurentům rybník a doběhl na třetím místě. Saša jistí týmovou soutěž a dobíhá do cíle.
Další naše štístko je Andrea. S Denisem si rozuměli na trati. Mít souputníka se kterým držíte rytmus je silnou devízou. Skončila těsně ,, pod bednou“. To jí nemusí mrzet. Udělala body pro tým a to je důležité.

PORUBSKÝ ČTVRTMARATON 28.10.2010
Muži:
1. Ján Križák ( AŠK Grafoval Skalica ) 33: 44 min.
2. Václav Bitala ( Lašský běžecký klub ) 34:39 min.
3. Miloš Macíček ( Lašský běžecký klub ) 34:41 min.
Ženy:
1. Simona Vrzalová ( BK SAK Karviná ) 39:45 min.
2. Kateřina Bobotová ( BK Kroměříž ) 40:21 min.
3. Adéla Esentierová ( Baláž Extréme Team ) 41: 21 min.
4. Andrea Krstevová ( Lašský běžecký klub ) 41:39 min.

Označeno v Reportáže - závody 2010
Jeden komentář “Vaškův návrat
  1. Raduz napsal:

    Konečně na to někdo „kápnul“ … to je přece smysl našeho ryze amatérského počínání … supr zábava a zážitky, ať je na staré roky na co vzpomínat :-))). Hezky napsané Jirko !

  2. Anonymous napsal:

    Raduzi, když jsem začal běhat před třemi desítkami let, najednou jsem zjistil, že jsem zásluhou tohoto koníčka objevil nový svět. Svět dřiny, únavy ale i euforického opojení a nepopsatelného štěstí. Třeba na MMM v Košicích, kde jsem jel po noční směně a psychicky zdeptán soustavným mobbingem. Při setkání s běžci, najednou ze mne všechno spadlo. Byla to ,,jízda“ ověnčená situačním humorem. Teď v té ,,jízdě“ pokračuji i když neběhám ze zdravotních důvodů.
    Je prima setkávat se lidmi, co dovedou odhodit deku starostí za sebe a žít vesele a bez zábran. I proto jsem Váš fanda! Žorž

Facebook
AK EZ Kopřivnice