26.-27.8.2022 se konal 13. ročník extrémního horského maratonu tzv. Beskydské sedmičky, který má status mistrovství ČR dvojic v horském maratonu. Závodníci a závodnice museli překonat 9 beskydských vrcholů, z toho 7 s nadmořskou výškou vyšší než 1000 m. Celková délka trati byla 101,5 km a převýšení 5500 m.
Z členů AKEZ Kopřivnice se na start postavili:
V kategorii mužských dvojic Jiří Linhart a David Lauterbach, kteří doběhli v čase 14:44 a získali 3.místo v kategorii muži 36-45 let, v absolutním pořadí mužských dvojic jim patřila 4. příčka
V kategorii ženských dvojic Martina Mazáčová a Markéta Máchová, které doběhly v čase 16:33 a získaly 2.místo jak v kategorii ženy 36-45 let, tak celkové 2. místo v absolutním pořadí, které jim vyneslo titul vicemistryň ČR v horském maratonu dvojic.
V kategorii jednotlivců závod dokončil Marek Pop v čase 19:49´
Z kopřivnických běžců si časem 16:17 vyběhala stupně vítězů ještě smíšená dvojice ve složení Tomáš Melčák a Zuzana Hyvnarová, odvezli si 2.místo v kategorii 45-55 let a 4.místo v absolutním pořadí mixů.
Co řekli běžci k závodu?
Jirka: Trasu dlouhou 101,5 km jsem běžel letos poprvé. Byla to pro mne velká meta. Když v roce 2017 B7 běžela moje manželka a já jí dělal support, obdivoval jsem, jak někdo může v horském závodě běžet takovou vzdálenost a ještě se umístit na bedně. Letos jsme si role obrátili. Navíc jsem měl k sobě zkušeného parťáka, Davida Lauterbacha, který závod už pětkrát absolvoval. S Davidem jsme svoje parťácké i běžecké schopnosti vyzkoušeli na loňském a letošním ročníku H8, takže jsme věděli, co od sebe navzájem čekat. Fyzická příprava by z mé strany mohla být určitě intenzivnější, nicméně psychickou a taktickou přípravu jsem nepodcenil:-) Cílili jsme na čas kolem 14 hod. a 45 min., což se nám ve výsledku podařilo. Na startu v Třinci jsme stáli téměř na startovní čáře, takže jsme už od začátku neztráceli drahocenný čas. To se nám následně vyplatilo. Od Morávky do Ostravice mne trápily velké zažívací problémy. Ještě při sestupu z Lysé hory jsme nevěřili, že dorazíme do cíle pod 16 hodin. Zde je na místě poděkovat Davidovi za jeho nadhled a podporu. Naštěstí jsme se nevzdali, do břicha se vrátila větší pohoda a ze Smrku jsme už utíkali tempem kolem 4:00 min/km. Závod byl poměrně napínavý, i přes moje zdravotní komplikace, jsme se snažili dotáhnout tým na druhém místě a zároveň nepovolit a vzdálit se týmu za námi. Nakonec se nám podařilo udržet třetí místo, a za to jsme velmi vděční. Téměř celý závod nás dělily minutky, větší rozestup jsme získali prakticky od Pinduly. Závod prověřil nejen naše fyzické, ale především psychické nastavení. Letos jsme to dali!
Martina: Cílem pro letošní ročník B7 bylo dostat se pod 17 hodin, což se nám ještě nikdy ani jedné nepodařilo. Hned po startu jsme se trošku zbrzdily na schodech z třineckého stadionu, ale pak už to celkem šlo . Od první kontroly jsme držely stanovený čas podle plánu. A na každé následující čipovce přidaly nějakou tu minutu k dobru. Markéta trošku bojovala s čelovkami, které nechtěly spolupracovat, já s počasím, bylo na mne hodně teplo a také se nám nevyhnuly drobné krize. Nicméně jsme běžely víceméně pravidelným tempem po celý závod. Na Ostravici a na Dukle jsme měly psychickou podporu, takže krize zažehnány, přeci jen od Čeladné už se běží na morálku. A po zdolání Čertova mlýna, Pusteven a Radhoště jsme si mohly na seběhu na Pindulu dovolit i zrychlovat. Javorník už tedy hóóóódně bolel, ale vidina blížícího se cíle byla hodně silná A doběh po červeném koberci jsme si užily . Prostě když máš parťačku k nezaplacení… díky Markéto
Marek: Lehce dosažené věci nemají žádnou cenu. Tak tohle přesně platilo na letošní B7. 101km a 5500m+ přes Beskydy. Nejtěžší kopce v ČR.
Od startu se šlo krásně a podle plánu. Javorový, Ropice a Travný uběhly a vše se zdálo být v pohodě. Jenže tohle je ultra a krize zákonitě dřív nebo později přijde na každého. První komplikace ztracený čip na kontrole Travný. 10 minutové řešení a zdržení co dál. Naštěstí přibíhá závodník, že našel čip. Tímto mu děkuji za záchranu. Pokračuju směr Krásná. Celou noc bylo hrozné vlhko, vedro a dusno. Bralo to síly dvakrát rychleji. Stoupání z Krásné na Lysou přes Kykulku ještě v pohodě. A pak velký špatný. Žaludek začal stávkovat. Co jsem snědl šlo ven. Do toho se přidala krize a až na Čeladnou jedno velké trápení. Byly myšlenky to vzdát. Ego nedovolilo . Pokračoval jsem na pro mě smrtelnou stěnu na Čertův mlýn. Na Pustevnách polévka, opět ven . Posledních 30 km jsem jel jen na vodu a ionťák od Edgaru. Na Pinduli ještě poslední podpora od manželky a vzhůru na poslední pekelný Javorník. Pak už radost, štěstí a emoce na cílové rovince ve Frenštátu.
Z výsledku radost, ale i zklamání. Natrénováno bylo na víc. Bohužel některé věci ovlivnit nelze. Ani kvalitní přípravou.
Martina Mazáčová
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
Všem, kteří reprezentovali náš klub a naše město, patří veliké díky a uznání za to, jak zvládli tak těžký závod.
A holkám patří veliká gratulace za zisk titulu vícemistryň České republiky. Byly výborně připraveny.
A to samozřejmě všichni, kteří to zvládli.