Trail zpestřený husou

Pavel Rýdl  kromě toho, že aktivně sportuje,  je stálým dopisovatelem na našem blogu.  Nedávno mi zaslal příspěvek s humoristickým podtextem, který zapadá do kontextu blížícího se konce roku.

Ilustrační foto: Pavel Rýdl na Běhu Velkými Albrechticemi

————————————–

Na závěr letošní sezony jsem se rozhodl  absolvovat ,,Kateřinický trail,“ což je terenní běh  na 11 km. Letošní závod byl pro mne úspěšný nejen tím, že se mi stejně jako vloni podařilo „urvat“ druhé místo, ale také neobvyklou výhrou  v tombole.

Ihned po našem příjezdu do Kateřinic se nás ujali pořadatelé, kteří nám ukázali nejen kde zaparkovat bezpečně auto, ale také kde se přihlásit, převléci apod. Zvláštní pozornost všech závodníků  upoutala živá husa umístěna v ohrádce s označením „Hlavní cena v tombole.“ Kladli jsme si otázku:,, Co s ní bude dělat výherce, pokud se na závody zrovna nedostavil autem?“  Bude jí muset vzít  na vodítko a odkráčet s ní domů. Nebo jí naloží na kolo….Tuto skutečnost si nedovedl nikdo z nás dost dobře představit.

Neuplynulo mnoho času a už nás moderátor závodu svolával na start. Poslední instrukce a hurá do terénu. Čekala na nás náročná trať. Povrch se střídal mezi asfaltem, šotolinou, polní cestou, vyčnívajícími kořeny, bahnem. Zkrátka trail se vším všudy.  Běželi jsme dva náročné  okruhy. V cíli byl k dispozici teplý čaj, velká bageta a kdo chtěl, byl odvezen k nedalekým sprchám za účelem zbavit se přebytečného bahna, které na sebe nabral cestou.Po vyhlášení vítězů, pořadatelé udělali společné foto všech účastníků závodu, což bude krásná vzpomínka. Pak následovala dlouho očekávaná tombola. Téměř každý z účastníků obdržel  nějakou cenu. Jenom husa stále čekala na svého výherce.  A pak to přišlo! Moderátor vykřikl: „Hlavní cenu-  živou  husu, vyhrává závodník č.31, Pavel Rýdl“.

Za mohutného nadšení přihlížejících a hlavně běžců ze Studénky, jsem si šel pro neobvyklou odměnu. Husa se naštěstí chovala klidně. V šoku si zřejmě vůbec  neuvědomovala,  že mění majitele. Záhy mi šrotovalo v hlavě, co s ní teď budu dělat. Na balkon třípokojového bytu by to asi nebylo vhodné a obývák není zrovna ideálním místem pro její nové obydlí. V této souvislosti jsem si  vzpomněl na povídku Šimka a Grossmanna po názvem   „Jak jsme chovali užitečné zvíře.“ V mysli mi a z ní utkvěla věta :„ Závěrem mi dovolte, abych poděkoval motostřelecké divizi majora Ticháčka za likvidaci užitečného zvířete (prasete) a mistru Brázdovi, který uvedl náš byt do původního stavu s poznámkou, že je malířem pokojů a nikoli chlévů.“

Za lítosti capartů kolem mne,  jsem odnášel do auta  výhru  s kouzelným jménem Jůlinka. Do hlavy se mi stále víc vkrádala myšlenka zastavit se u rodičů, kteří bydlí v rodinném domku. Ne že bych jí chtěl nechat u nich, ale třeba znajíi někoho, kdo si s ní poradí. Tak jsem i učinil. Zpočátku to byl pro ně šok, když jsem otevřel kufr auta a z něj vystrkovala krk zvídavá husa. Rodičé mi po chvilce váhání poradili obrátit se na jejich souseda. Ten naštěstí nezaváhal ani chvilinku a rozhodl o osudu  Jůlinky, který je typický pro tuto vodní drůbež  v období kolem svátku sv. Martina.

Na příští ročník Kateřinického trailu určitě přijedeme a jen doufám, že tentokrát nebude hlavní cenou živé selátko. Ale předběžně počítám i s touto alternativou. Bratr mého „zachránce“ dělá i zabíjačky. Jen už vím, že na tyto závody nemohu jezdit na kole…

Pavel   R ý d l