Ulice města se ve žhavém odpoledni zcela vyprázdnily. Zaplnily se koupaliště, zahradní restaurace. Nedá mi to a vydávám se zcela opačným směrem ke sportovnímu hřišti. Dnes mají běžci se svérázným názvem ,,pomalé šípy“ trénink se zaměřením na zářijový ,,Běh rodným krajem Emila Zátopka.“ Jsem překvapený, když se v nesnesitelném vedru schází osm odvážlivců. Jejich dnešní trénink je nabitý zvláštním nábojem. Saša se rozhodl po několikaměsíční intenzivní průpravě svých svěřenců vyrazit na nejobtížnější pasáž závodu. Nasedáme do dvou aut a vydáváme se do Veřovic. Z parkoviště se nadšenci rozběhnou do sedla nad pramenem Jičínky. Musí zdolat čtyřkilometrovou trasu s převýšením 570 metrů a pak je čeká neméně náročný seběh.
Po kilometru pořizuji záběr ,,pomalých šípů“ s cílem dobýt vrchol. Po hodince zahlédnu vracející se roztroušenou partu, která se snaží vyloudit do objektivu úsměv.
,,Dnes to byl hluboký záběr,“ ,,Jsem rád, že to mám za sebou“ – slyším povzdechy. Mám pocit, že teď je ta pravá chvilka nalít jim krev do žil. Znavený hlouček zaskočím pokřikem: ,,Zvu vás všechny na pivo.“ Nejdřív se na mě nevěřícně koukají a když podruhé zopakuji větu, zrychlí krok a vydávají se za mnou do nedaleké hospody. Je to poprvé co se tito nadšenci po tréninku nerozcházejí domů. Původně plánovaná chvilka posezení se výrazně prodlužuje. Všem je nám najednou prima…
