Štramberská ozvěna

V sobotu 21.května 2011 se konal další ročník známého běžeckého závodu Štramberská 10. Protože mi minulé ročníky vždy nějak „utekly“, měl letos tento termín v mém kalendáři pevné místo. Pořadatelé totiž slibovali nejen závod dospělých, ale především závody dětí. Takovou akci nemohl můj syn přece propást. A tak povzbuzeni příznivou předpovědi počasí jsme se vypravili hned ráno do města „trúby“, perníkových uší a malebných dřevěných chaloupek – Štramberka. Přijeli jsme celkem brzy, a proto jsme mohli v klidu zaparkovat auto a vydat se do Národního sadu, kde probíhala prezentace našich běžeckých nadějí. Žádné fronty, žádný chaos, vše šlo jako na drátku. Syn nahlásil své iniciále, obdržel startovní číslo, „vystrojil“ se do závodního a už jsme se mohli vydat na prohlídku a „testování“ trati. Ta vedla uličkami Národního sadu a v „naší“ kategorii čekaly 2 okruhy, tj. 400m náročného terénu s výběhy, seběhy, zatáčkami a asfaltovou cílovou rovinkou. Průběh závodu neměl chybu. Pořadatelé skvěle dodrželi časový rozvrh startů jednotlivých kategorií dětí, takže každý věděl, kolik času mu ještě zbývá do příchodu na startovní čáru. I když mohl závod vyhrát jen jeden, byla zřetelně vidět /hlavně u těch nejmenších/ vůle překonat celou trať co nejrychleji a proběhnout cílem mezi prvními. Hned po ukončení jednoho závodu následoval druhý, na nikoho se nečekalo a vše pěkně „odsejpalo“. Je škoda, že s přibývajícím věkem startujících ubýval jejich počet na startu. Že by ty starší už běh nebavil…?

V průběhu dětského závodu probíhala zároveň prezentace dospělých, kdy každý účastník obdržel sladkou památku na tento závod – nic jiného než slavné štramberské uši. Vzhledem k tomu, že start závodu dospělých nebyl daleko od průběhu závodu dětí, se mi podařilo v pohodě vše stihnout – sledovat syna při jeho běhu a závěrečném sprintu, kterým si vybojoval pěkné čtvrté místo a ještě se trochu protáhnout před startem „dospěláckého“ závodu.

Vyhlašování vítězů bylo už jen třešničkou na dortu celé organizace dětského závodu. Velmi příjemný byl počin pořadatelů odměnit v některých kategoriích celkem šest nejlépe umístěných, protože kdy se zase někomu poštěstí obdržet diplom, medaili a tašku s drobnými dárky a sladkostmi, popř. podívat se na okolní svět ze stupínku vítězů, tzv. bedny.

V závodě dospělých se sešlo celkem 98 účastníků, což potvrdilo, že závod ve Štramberku je oblíbený a každý s ním ve své „osobní termínovce“ počítá

I když naše trať procházela krásnými zákoutími Štramberka a jeho okolí, neměl jsem čas je vnímat, protože jsem musel sledovat bílé šipky, kterými byla celá trať značena. Značení bylo provedeno opravdu důkladně, takže si myslím, že nikdo, kdo jako já běžel tuto nádhernou ale i náročnou trať poprvé, neměl problém dorazit až do cíle. Tady už na závodníky vyčerpané především závěrečným stoupáním čekal teplý čaj, popř. minerálka, šatna, sprchy, zkrátka veškeré zázemí, které běžci po doběhu potřebují. Ti šťastnější ještě vyhráli užitečný dárek v tombole a tak spokojeni museli být nakonec všichni. O mém umístění v cíli se nebudu raději moc zmiňovat, protože syn byl zkrátka o 19 míst lepší. Asi budu muset začít více trénovat…….

Bylo to příjemně prožité dopoledne, které by se asi neuskutečnilo bez neúnavné práce hlavního pořadatele Jiřho „Žorže“ Harašty a party jeho pomocníků. Děkuji jim tímto za skvělou organizaci na „double“ závodě, kterého jsem se mohl zúčastnit v roli diváka i startujícího.

Jen houšť a větší kapky……..

Pavel Rýdl /PARY/

Označeno v Nezařazené, Reportáže
Facebook
Partneři