Silvestrovský skluz do nového roku

 

Silvestr. Nečekám na vyzvánění budíku vstanu v půl páté. Potřebné věci na cestu jsem si nabalil ze zvyku  již včera večer. Nasnídám se,  potichu se vytratím z bytu  a jdu na nádraží. Město ještě spí. Cestou narazím na vrávorajícího  bezdomovce, který třímá v rukou  dvě prázdné  láhve od piva. Zřejmě mu došly zásoby a vydal se doplnit pitný režim. Dehydratace je zákeřný protivník. Může mít tragické  následky.

Vlak se rozjíždí  těsně po šesté. Podle batohů usuzuji, že skupiny turistů se vydaly s podobným záměrem užít si poslední den  na horách. Veřovice, Frenštát, Frýdlant všude se hrnou do vlaku další houfy lidí. Je mezi nimi řada svátečných turistů. Poznám to podle  váhavých nedočkavců, kdy se v Ostravici-zastávce prodírají ke dveřím. Na poslední  chvíli je  zastavuje pravověrný horal s varováním: ,, Pokud jdete na Lysou, počkejte si ještě jednu zastávku.“

Cesta k vrcholu bude obtížná. Mozek mi šrotuje varovnou informaci : ,,I když jsem v pozici pěšáka, nesmím přepálit tempo.“Na silnici  není ani stopa po sněhu . Nad Butořankou se objevují ledové ostrůvky. Při výstupu kolem poslední chatky se dá jít pouze kolem stromků, chodník tvoří ledové pole. Trekingové hůlky jsou v této fázi spíš  na obtíž. Při jejich podklouznutí, mohu skončit na hubě. Na Lukšinci  u posedu je bujará nálada. Pozpěvující parta mladíků dává najevo, že si prodlouží siestu.

Když vidím  padající  turisty po strmém chodníčku rozhoduji se jít dál  po staré delší a méně náročné cestě. Cítím se dobře a vidina, že mě mohou ,,dorazit“ první běžci, rozběhnu se. S podivem zjišťuji, že mi to jde. Nohy jako kdyby cítily moje  euforické vzepětí a bez  potíží zdolávají výstup. Z batohu vytahuji foťák. Nastavuji si  na něm  režim. Vyhledám si  vhodné místo na focení a čekám první běžce.

Stojím v  kritickém úseku  300 metrů  před cílem, kde je řada turistů, kteří s obdivem  zírají, jak běžci zvládají stoupák na ledové skořápce, pocukrované sněhem. Vyčnívající balvany, šutry a po stranách jehličnany, to jsou opěrné body. Řada z nich  je ale přehlíží  a gazelími skoky vybíhají  směrem  k cíli.

Masky jsou tradičním rituálem posledního dne v roku. S údivem sleduji jak zvládají  tento handicap. Nedávají to znát na sobě, protože řada těžkooděnců  se pohybuje na předních pozicích.

Slušňáci. Několik  běžců mi kyne do  objektivu s děkovným gestem. Jsou to  drsňáci, ale pod jejich skořápkou je mírumilovná duše. Když jim řada turistů zatarasí cestu, nenadávají oběhnou je a jdou za svým cílem. Při sestupu neopomenou  si  navzájem  popřát do nového roku . Mám z nich prima pocit. Snad i proto chodím rád na jejich seriálový závod Lysacupu.

Ostravice,hřiště- Lysá hora. Délka trasy 8,8 km, převýšení 890m.

Zvítězil  Tomáš Lichý ( splašení  goroli ).Tím potvrdil  svoji  výbornou fazonu z před týdne. Náročnou trať zdolal  za 50:30 min. Druhý byl Tomáš Čer ( X-Trail Orlová )  v čase 51:47 min. Pavel Šindelek ( Olympáci ) byl třetí s výraznější ztrátou za  53:57 min.

Když  je na startu Tamara Stonová zpravidla vyhrává, což opět  potvrdila. Z 250-ti členného  závodního pole  doběhla  celkově  na 36. místě za  1:02: 45 hod. Náročnost tratě si  otestovala Bára Blahutová ( Opava). Doběhla druhá  za 1:08:24 hod. Opět srdnatě zabojovala na trati Denisa Krejčiříková ( VZS Ostrava ). Byla třetí v čase  1:09:07 hod.

Z našich běžců jen tak z hecu  si šli  zaběhat Tomáš Jurák ( 1: 09:58 hod.) a Tomáš Melčák ( 1:10:50 hod.).

Jubilejní  desátý závod Lysacupu  pokračuje v sobotu  z Krásné,mostu. Délka trasy je pouhých  5,2 km, ale  převýšení je  781 metrů . To je výmluvný údaj, ze kterého plyne, že to bude opět drsný závod.

Označeno v Reportáže
Facebook
Partneři