Silvestr. Nečekám na vyzvánění budíku vstanu v půl páté. Potřebné věci na cestu jsem si nabalil ze zvyku již včera večer. Nasnídám se, potichu se vytratím z bytu a jdu na nádraží. Město ještě spí. Cestou narazím na vrávorajícího bezdomovce, který třímá v rukou dvě prázdné láhve od piva. Zřejmě mu došly zásoby a vydal se doplnit pitný režim. Dehydratace je zákeřný protivník. Může mít tragické následky.
Vlak se rozjíždí těsně po šesté. Podle batohů usuzuji, že skupiny turistů se vydaly s podobným záměrem užít si poslední den na horách. Veřovice, Frenštát, Frýdlant všude se hrnou do vlaku další houfy lidí. Je mezi nimi řada svátečných turistů. Poznám to podle váhavých nedočkavců, kdy se v Ostravici-zastávce prodírají ke dveřím. Na poslední chvíli je zastavuje pravověrný horal s varováním: ,, Pokud jdete na Lysou, počkejte si ještě jednu zastávku.“
Cesta k vrcholu bude obtížná. Mozek mi šrotuje varovnou informaci : ,,I když jsem v pozici pěšáka, nesmím přepálit tempo.“Na silnici není ani stopa po sněhu . Nad Butořankou se objevují ledové ostrůvky. Při výstupu kolem poslední chatky se dá jít pouze kolem stromků, chodník tvoří ledové pole. Trekingové hůlky jsou v této fázi spíš na obtíž. Při jejich podklouznutí, mohu skončit na hubě. Na Lukšinci u posedu je bujará nálada. Pozpěvující parta mladíků dává najevo, že si prodlouží siestu.
Když vidím padající turisty po strmém chodníčku rozhoduji se jít dál po staré delší a méně náročné cestě. Cítím se dobře a vidina, že mě mohou ,,dorazit“ první běžci, rozběhnu se. S podivem zjišťuji, že mi to jde. Nohy jako kdyby cítily moje euforické vzepětí a bez potíží zdolávají výstup. Z batohu vytahuji foťák. Nastavuji si na něm režim. Vyhledám si vhodné místo na focení a čekám první běžce.
Stojím v kritickém úseku 300 metrů před cílem, kde je řada turistů, kteří s obdivem zírají, jak běžci zvládají stoupák na ledové skořápce, pocukrované sněhem. Vyčnívající balvany, šutry a po stranách jehličnany, to jsou opěrné body. Řada z nich je ale přehlíží a gazelími skoky vybíhají směrem k cíli.
Masky jsou tradičním rituálem posledního dne v roku. S údivem sleduji jak zvládají tento handicap. Nedávají to znát na sobě, protože řada těžkooděnců se pohybuje na předních pozicích.
Slušňáci. Několik běžců mi kyne do objektivu s děkovným gestem. Jsou to drsňáci, ale pod jejich skořápkou je mírumilovná duše. Když jim řada turistů zatarasí cestu, nenadávají oběhnou je a jdou za svým cílem. Při sestupu neopomenou si navzájem popřát do nového roku . Mám z nich prima pocit. Snad i proto chodím rád na jejich seriálový závod Lysacupu.
Ostravice,hřiště- Lysá hora. Délka trasy 8,8 km, převýšení 890m.
Zvítězil Tomáš Lichý ( splašení goroli ).Tím potvrdil svoji výbornou fazonu z před týdne. Náročnou trať zdolal za 50:30 min. Druhý byl Tomáš Čer ( X-Trail Orlová ) v čase 51:47 min. Pavel Šindelek ( Olympáci ) byl třetí s výraznější ztrátou za 53:57 min.
Když je na startu Tamara Stonová zpravidla vyhrává, což opět potvrdila. Z 250-ti členného závodního pole doběhla celkově na 36. místě za 1:02: 45 hod. Náročnost tratě si otestovala Bára Blahutová ( Opava). Doběhla druhá za 1:08:24 hod. Opět srdnatě zabojovala na trati Denisa Krejčiříková ( VZS Ostrava ). Byla třetí v čase 1:09:07 hod.
Z našich běžců jen tak z hecu si šli zaběhat Tomáš Jurák ( 1: 09:58 hod.) a Tomáš Melčák ( 1:10:50 hod.).
Jubilejní desátý závod Lysacupu pokračuje v sobotu z Krásné,mostu. Délka trasy je pouhých 5,2 km, ale převýšení je 781 metrů . To je výmluvný údaj, ze kterého plyne, že to bude opět drsný závod.