Běh na Lysou horu přilákal v sobotu 25. července na start 106 závodníků. Naštěstí tropická vedra začala odeznívat, navíc po bouřce se pročistil vzduch. Na této náro se prosadil zkušený matador Tomáš Blaha (AK Asics Kroměříž), který si hned po startu hlídal čelo závodu. Ještě dva kilometry před cílem vedl Petr Pechek ( Maratonstav Úpice), ale v závěru Tomáš vystupňoval tempo a zvítězil v čase 38:02 min. před Petrem Pechkem 38:29 min. Třetí doběhl čerstvý veterán Ondřej Horák ( Fortex Moravský Beroun) za 38:45 min.
V ženách se prosadily veteránky. V čase 47: 57 min. zvítězila Renata Májková (Maratonstav Úpice), před Marií Delingerovou (AKAsics Kroměříž).
Svoji formu si otestovali i dva běžci našeho AK Emila Zátopka Kopřivnice Jan Zámečník (50:45 min) a Jirka Zátopek (47:52 min.), který tentokrát reprezentoval X-Air Ostrava.
Před hlavním závodem se uskutečni v okolí restaurace Zlatník „Běh dětí.“ Pak se vydali na trať 8,4 km v „Nordig walkingu“ kondiční závodníci. Celá akce se vydařila. Atletickému klubu Jakl Karviná se podařilo zorganizovat úspěšný závod, který byl zpestřením letní sezóny.
Postřehy ze závodu
Pro mě to byl dobrý trénink, ale špatný závod. Pár dnů jsem se necítil nejlíp, ale dle mého pravidla „co tě nezabije to tě posílí,“ jsem se rozhodl, že se závodu nakonec zúčastním.V sobotu mívám posledních pár týdnů tréninky do kopce, tak jsem udělal změnu v podobě závodu. Zatím jsem se zúčastnil jen dvou běhů do vrchu, ale pouze do 2 km. Převýšení 720 m na 8,4 km jsem si tedy nedokázal moc představit, ale předpokládal jsem,že pod 50 minut, lépe kolem 45 minut bych to mohl zaběhnout…
Po necelé hodině cesty autem jsem dorazil k místu registrace, to zbývalo do startu ještě něco přes hodinu. Bylo po dešti a celkem dusno, teplota 25 stupňů. Po registraci jsem si nabalil batoh s věcmi, které pořadatel vyvezl nahoru a seběhl ke startu, který byl cca 1 km od místa registrace.
Rozklusal jsem, pak něco rychlejšího, nutné odlehčení a už tu byl start. První dva kilometry byly celkem prudký, tak jsem si říkal, že už na zbývající trase to bude spíše mírné. Třetí kilometr byl trochu z kopce a pak zas výběh. Tempo jsem ještě držel, ale už mi bylo jasné, že to nebude žádný zázrak, zvláště když následující 3 kilometry byly stále stejně prudké. Polevil jsem a celkem dost lidí mě předběhlo. Na konci šestého kilometru, mě překvapila občerstvovací stanice s vodou a houbičkami. Lehce se mi ulevilo, ale následoval opět stejně prudký sedmý kilometr.
Na začátku osmého kilometr už jsem to prostě nedal a musel přejít do chůze. Co je však zajímavé, že tepovka nebyla až tak vyšponovaná, nohy by to asi taky daly, ale hlava prostě vypnula. Po tři sta metrech jsem se rozběhl, když se kopec trochu zmírnil a za dalších tři sta metrů opět šel, zostra, ale šel. Posledních 500 metrů už jsem doběhl, ale žádný sprint to nebyl. Výsledný čas 50:45 a dvaadvacáté místo v kategorii mě moc nepotěšilo, ale zato to byla dobrá zkušenost.
Na hoře jsem doplnil tekutiny, vyzvedl batoh, převlékl tričko. Šel se dotknout terčíku na obelisku, s uvědoměním, že jsem zde v tomto tisíciletí poprvé, zamával jsem ženě do web kamer, chvilku jsem pohovořil s vítězem, a začal sbíhat skoro deset kilometrů zpět k místu registrace.
Cestou jsem se posilnil borůvkami a kilometr před cílem cesty k místu registrace, jsem poskytl první pomoc v podobě vody a půlky tyčinky jednou běžci, který toho měl už plné kecky, neboť ten den, kromě výběhu na Lysou horu, absolvoval již závod na 5km.
Celkově jsem ale spokojený z dobře stráveného odpoledne. Naběhal jsem něco přes dvacet kilometrů. A mám nad čím přemýšlet ohledně tréninku…
Jan Z á m e č n í k
