Je nepsané pravidlo, že aspoň jedenkrát ročně musí běžec absolvovat tropický závod. Letos to kupodivu( jako už mnohokrát) trefilo opět na Karvinou. V minulých letech, kdy se závod běhal z velké části v parku to až tolik nevadilo. Bohužel změna trati způsobila, že se 90 % trati běželo ulicemi města po roztaveném asfaltu, teplota ve stínu tak 35, na slunci až k 50. stupňům. Moc jsem se na závod netěšil, s přibývajícím věkem člověk už přece jen myslí víc na své zdraví, navíc mě už měsíc při rychlejším běhu pobolívá achilovka. Nakonec jsem jel nehledě na věk a počasí, v autě jsem byl stejně ve svých skoro 60 letech junior.
Závod sám o sobě mám rád, navíc člověk potká staré známé a organizace závodu tradičně také šlape. Samotný závod už byl ale docela utrpením, jednak kvůli horku ale také nebylo kde odpočinout, po startu hned seběh asi 2 km na ostrém slunci, pak nějaká kličkovaná v parku se spoustou zatáček pak zase 2 km stoupání do cíle, a to celé 2 x. Od poloviny závodu se ozvala achilovka, tak jsem byl nakonec rád, že jsem svým soupeřům v kategorii poodběhl a závěr jsem si už jen hlídal pozici a čas pro mě už nebyl podstatný. Shrnu-li pozitiva, pak jsem byl spokojený s umístěním, výbornou zmrzlinou, setkáním s kamarády a cestou tam a zpět, která jako vždy proběhla v humorném duchu. No a na negativa už jsem nějak zapomněl, bo jak pravi Haviři z Karvine: Když vylezeš z ďury, buď rad že žiješ. Saša
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
