Sportisimo půlmaraton Praha 1. – 2.4.2016
V Praze je blaze, ale draze
Kdo mě zná už nějaký pátek, ten ví, že nejsem moc velký fanda komerčně laděných závodů. Přesto jsem se v rámci přípravy na Pražský maratón vydal do téhož města na poloviční trasu. Jelikož jsem skromný synek z dědiny, návštěva Prahy jako města mě vždy fascinuje a stále tam nacházím nová místa i nové zážitky. K těm nejsilnějším patřila páteční večeře na lodi Racek, kterou nám (doprovázela mě manželka) osobně uvařil můj kamarád z vojny, který tam pracuje jako kuchař. Samozřejmě jsme pak poseděli u vínečka a zavzpomínali na staré časy. Druhým silným zážitkem byla sobotní večerní návštěva divadla Na zábradlí s moderním pojetím komedie Anamnéza, což byla humorná kritika současného stavu našeho zdravotnictví. Letmá procházka centrem Prahy už mě tolik neoslnila jako v minulosti. Člověk českého slova neslyšel a ceny příliš připomínaly drahotu.
Samotný závod nezklamal, ale ani nepřekvapil. Organizace na solidní úrovni. Není jednoduché zvládnout ty davy lidí. Co mi vadilo nejvíc, byl ten humbuk kolem. Dunění hudby a snaha moderátora být vtipný za každou cenu, kravál takový, že když jsem potkal známé a chtěli jsme prohodit pár vět, museli jsme po sobě řvát. Samotná trasa závodu o které se tvrdí, že je rychlá mi tak rychlá nepřipadala. Docela velké množství dlažby, běhání v tramvajových kolejích, přebíhání mostů a pořád kolem vody, kde neustále mírně fouká proti. No co by člověk za 1.800,– chtěl že jó. Spokojený jsem určitě se svým výkonem, protože jsem splnil svůj plán běžet čas kolem 1:25 a nejít až na dno. Výsledný oficiální čas 1:25,08 ( čistý čas 1:25,03) a druhé místo v kategorii 60+, to už má svoji váhu. Jak velkou? To se pozná už za pět týdnů opět v Praze. I´am sorry, in Prag again.
S a š a
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
