Být zdravý je fuška. Když jsem před třemi týdny po úspěšném ½ maratonu v Castiglione del Lago v Itálii, kde bohužel celou dobu lilo v tréninku pocítil ostrou bolest v kotníku, sny o dobrém výkonu na Krakovském maratonu začaly mít pro mě velkou trhlinu. Skoro jsem nemohl chodit a vypadalo to dost vážně. Ale proč hned házet pušku do obilí, vrhl jsem všechny síly do léčby. Dvakrát denně mražená zelenina na kotníku, přes den Čínské léčivé náplasti, na noc zábaly z nějakého smradlavého sajrajtu (když něco smrdí, zaručeně to léčí) střídavě s konopnou mastí a v závěru na doporučení kamaráda Artrin professionál. Naštěstí se nepotvrdila diagnóza zhmožděných vazů nebo nějaká cévní prasklina a když se bolest přestěhovala kousek výš, pochopil jsem, že se jednalo o zánět z nachlazení. Pět dnů jsem neběhal, pak jsem dva dny zkusil rychlou chůzi na páse a až potom jsem se odvážil zlehka klusat.
Bolest ustupovala, tak po týdnu jsem se rozhodl zařadit pár rychlejších tréninků, které měly vyvrcholit testem na závodě ve Veřovicích. Pokud to noha vydrží , je šance, že vydrží i maratón. Pro jistotu jsem si ještě nechal nohu otejpovat a v sobotu 14.4. vyrazil na křest ohněm. Veřovská desítka je fajn závod, ale druhá polovina, která mírně stoupá dá docela zabrat, což ale bohatě vynahradí příjemná až rodinná atmosféra po celou dobu závodu i po něm. Taky mě vždy dobře naladí, když na závodě narazím na běžce z mých „Pomalých šípů,“ ze kterých vyzařuje taková pohoda, která je až nakažlivá.Tak nějak si představuji běžce pro radost.
Samotný závod jsem si užil. S ohledem na zranění ale i blízkost maratónu jsem běžel spíš na dobrý pocit svým maratonským tempem a v očekávání: „Co noha?“ Ta naštěstí držela po celý běh a výsledný čas 40:14 byl docela milý, stejně jako vítězství v kategorii a přátelské posezení při guláši ( jak s oblibou doma říkávám: kamarádi mě zas nechali vyhrát).
S a š a N e u w i r t h
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
