Sašovy postřehy: „Zřejmě mi pomohla vyšší moc“

 

V sobotu 4.11. se běžel ve Frýdku-Místku kultovní závod Hornická 10. Patří k mým oblíbeným, snad proto, že je konec sezóny a zhuntované tělo už se těší na odpočinek. Posledních 14 dní už jsem tu únavu opravdu cítil, nicméně Hornická je srdeční záležitost, tak jsem týden před ní odběhl Porubský čvrtmaraton, který jsem pojal jako trénink a trasu jsem absolvoval v úsecích. Výsledný čas 41:53 mě překvapil a potěšil, protože naznačil, že tempo 3:50-3:55/km v nohách mám. Lehce unavený ale mírně optimistický jsem se na závod docela těšil. Trošku mě mrzelo, že můj kamarád a sparing Dalibor Krejčí musel z rodinných důvodů tento závod oželet.Další smutný okamžik nastal před startem, kdy Pepa Nejezchleba vzpomenul na tragicky zemřelého Vincu Šimka, který byl taky mým kamarádem a sparingem, i slza se vloudila, ale naštěstí startovní výstřel všechno smazal a já se soustředil na výkon.

Soupeře v kategorii jsem znal, trošku obavy jsem měl z Roberta Berkyho ze Slovenska, čerstvého šedesátníka, protože v tabulkách měl letos 10 km snad 2 x pod 39 minut, překvapit mohl Ondra Němec, který letos na sobě hodně zapracoval. Bohužel, oba v mladické nerozvážnosti přepálili a pak se evidentně trápili. Docela foukalo, tak jsem věděl, že není kam spěchat. Lépe se běží v závětří skupiny. Roberta jsem předbíhal na 2,5 km a držel jsem stále svoje rovnoměrné tempo. První kolo za 12:50, druhé úplně stejně, do třetího kola jsem vbíhal trochu osaměle a do protivětru, naštěstí mě doběhla nějaká dívčina, které jsem se chytil a v protivětru mi to dost pomohlo, protože jsem pak poslední 2 km měl ještě dost sil. Výsledný čas 38:34 v těch podmínkách docela potěšil. O vteřinu jsem si na této trati vylepšil šedesátnický osobák z loňského roku a utvrdil se v tom, že staré železo mi ještě nehrozí.

No a závěr večera, ten byl naprosto skvělý. Zafungovala telepatie. Při losování hlavní ceny v tombole říkám kamarádovi  Bobovi Najdkovi, že ten notebook by se mi hodil, protože ten můj starý už má 8 let, no a taky asi vstoupila do toho vyšší moc, aby si mě udobřila za to, že mi na maratony, na které se chystám připravuje teplotní a povětrnostní podmínky, které mi moc nesedí a pověřila Oldu Zvolánka, aby vytáhl moje číslo. Tak doufám, že teď už jsme kamarádi a příští rok to konečně pod ty 3 :00 nebo i lépe vyjde.

Označeno v Atletika dospělí, Reportáže
Facebook
AK EZ Kopřivnice