Sašovy postřehy: „ Jak jsem si spravil chutˇ“

Že letos moc nezávodím si asi všimli všichni, kteří mě znají. Mám hold jiné priority, i když jsem na běh nezanevřel, jen i tady mám vyšší cíle a pro ty musím být hlavně zdravý, což se mi v minulých dvou letech zrovna nedařilo. Běhám jen předem vybrané závody a snažím se poctivě trénovat. Mezi vybrané závody patřil i Zlínský festivalový ½ maratón 3.6 a Velké Albrechtice 10 km 7.6., což patří mezi moje srdcovky. Do Zlína jsem prostě musel. Vloni jsem tam kvůli křečím skončil 200 m před cílem, tak jsem potřeboval překonat psychické zábrany. Jak na potvoru letos trefilo počasí takřka totožné, jako vloni, tedy horko jak sviňa. Můj svěřenec Dalibor Krejčí, alias Krouťák dostal nabídku dělat vodiče na čas 1:30, tak jsme se domluvili, že první okruh 10,5 km poběžím s ním a druhý okruh už si vychutnám na pohodu. A vyplatilo se, půlku jsme měli 44:56, musím říct, že v tom vedru jsem si máknul a do druhého okruhu jsem si zvolnil a liboval si i v tom horku, jak je fajn, když neběžím naplno. Výsledný čas v cíli nebyl tak špatný 1:34,40 ( čistý 1:34,37), vyhrál jsem kategorii a večer jsme ještě stihli oslavit Dalibora v hospůdce s příznačným názvem: „V práci.“

Albrechtice jsem taky nechtěl běžet naplno , na regeneraci nebylo moc času, tak jsem začal pozvolna s cílem vyhrát kategorii. Průtrž mračen hned po startu ani zrovna moc výkonům nepřála, běžel jsem svižně ale uvolněně. Trošku i foukalo, tak jsem se občas za někoho schoval. Na hodinky jsem se poprvé podíval na 9 km. Čas 36:06, tak to zkusím pod 40 blesklo mi hlavou a poslední kilák jsem na to dupnul. Cíl mě potěšil, 39:55 byl  v těch podmínkách slušný výkon, za který jsem si ten podvodní párek možná i zasloužil.