Nechal jsem se zlákat do Zlína na 1/2 maraton. Říkal jsem si, že poběžím na pohodu tak 1:30, dokonce tam dělal Vabroušek ( triatlonista) vodiče na tento čas, tak jsem běžel ve skupině cca 30 lidí za ním. Podmínky ale byly extrémní, vedro,29 st. ve stínu, na slunci tak 40 a dusno, tak z těch 30 lidí jsem do druhého kola s Vabrouškem běžel už jenom já (blbec). Bylo mi ho líto, že dělá vodiče a nikdo s ním neběží. Do 15 km dobrý, ale pak jsem začal cítit náběh na křeče v lýtku, což na 17 km přišlo, přešel jsem do klusu, ale pak se to rozběhlo, až do té kuriozity. 200 m před cílem ( čas by byl pod 1:32) jsem dostal druhou křeč, ale tak, že jsem upadl a nemohl se zvednout.
Pořadatelé mysleli, že jsem zkolaboval, hned byl u mě zdravotník, do minuty sanitka a nechtěli mě pustit to aspoň dojít, prý mě musí vyšetřit, tak jsem se pokorně nechal naložit do sanitky, udělali EKG, pak jsem musel kývat rukama, nohama, sledovat očima prst, to už jsem byl ale cca po 2 min. v pohodě, takže mi nic nenašli, prý jestli se cítím dobře? :-). Tak jsem zavtipkoval, že v těchhle podmínkách a v závěru běhu se dobře necítí nikdo, měl jsem žízeň, ale oni neměli ve vyhřáté sanitce ani vodu, jedině prý mi vodu můžou píchnout do žíly. Pak teda že by mě už pustili, jenže mi už se nechtělo do cíle ani dojít pro ostudu za nějakých 1:42, tak jsem se nechal odvézt za cíl, ať se můžu konečně napít. Až tam jsem po čase zjistil, že vítěz mojí kategorie běžel za 1:47 🙂 . Trošku jsem si zabrblal, že mohli mít za ty prachy a v těch podmínkách na občerstvení aspoň ionťáky( byla jen čistá voda). Tak jsem pak zmizel, ale nakonec bylo fajn. Syn bydlí ve Zlíně, tak jsme zašli na pivo, pak na večeři a nakonec jsme dali šampáňo. Po mnoha letech jsem si vlastně konečně s vlastním synem pořádně poklábosil (nakonec jsem u něj i přespal). Pozitivem je, že jsem měl zdarma sportovní vyšetření.
Tož tak, ve středu jsem běžel Albrechtice 10 km, a ty jsem si konečně opravdu na pohodu vychutnal za 41:19, když jsem se na hodinky podíval až 500 m před cílem.V sobotu dám ještě Jilešovice (7,5 km) a pak už hurá do Petrohradu na Auroru 🙂 . V Rusku jsem ještě nebyl a moc se těším, protože v dnešní divné době je to asi nejbezpečnější destinace.
S a š a
Tož i v tomto případku se ukázalo, že co tě nezabije tě posílí.
Zdraví Pavel N.