Prusinovické pelmel

Mravenčení lidí v pestrobarevném sportovním hávu v uličkách vesnice nabírá na intenzitě. První cesta vede na prezentaci.V chodbě je těsno.V nově zrekonstruované tělocvičně postávají hloučky běžců a diskutují o zimě, zranění, o formě. Většinou to končí pesimistickým povzdechem.
Štíhlý mladík s ostrými rysy rezignovaně kroutí hlavou: ,, Jsem na šrot“! Hlouček mladíků se rozřechtá. ,, Je začátek sezony a ty jsi v koncích, někde děláš chybu“- cynicky jej deptá holohlavý prcek.

Uprostřed sálu vévodí stůl Iva Domanského. Je to známá postava našeho běžeckého cirkusu. Již léta objíždí závody po celé republice. Na rozlehlém stole má haldu aktuálních tiskovin, z nichž dominuje letošní termínovka závodů.,, Jirko, Jirko“- přivolává si mě z dálky. Již od počátku jsem u něj obdivoval jeho geniální paměť na jména. Po mne oslovuje Petra, Honzu, Karla. Neomylně vytahuje ze svého šuplíku paměti další a další jména.
V provizorní šatně dominuje hlučná vřava. Deprimuje mě to. Otáčím se k východu.

Jdu před kulturák. Hledám celebritu. Ondra Němec, každoročně sežene na tuto akci významnou osobnost. Bohužel avizovaný Robert Změlík nepřijel ale je tu populární kreslíř a ilustrátor Petr Urban.
Z batůžku vytahuji složku s křídovým papírem. Jsem si vědom, že jediná šance se dostat k němu je přerušit jeho dialog a drze upoutat pozornost na sebe. Daří se mi to. Předávám mu podložku s papírem a prosím jej o kresbu. Profesionálními tahy se ze skycí modeluje postava běžce. Zvídavě se tážu Petra: ,, To je Ruda Pivrnec“? ,,Ne to jste vy“!- vypálí na mne střelhbitě. Před dokončením kresby se mě zeptá: ,,Pane a kolik vám je let“? Nechápavě se ušklíbnu. ,, No to numero potřebuji na vaše startovní číslo“ – zdůvodňuje svůj dotaz kreslíř.
Dav kolem mne závistivě kouká na můj úlovek. Jeden z přihlížejících žadoní: ,,Pane půjčte mi podložku“. Další muž naproti mně prosí : ,,Nemáte ještě jeden papír a fixu?“ Zázrakem se mi po chvilce vracejí vypůjčené propriety.


Spěchám na start dětí. Máme tam želízko v ohni, Emu Feilhauerovou. Maminka Jana jí před startem svlékne bundu. U startovní čáry je těsno. Konkurence je veliká. Zatímco Ema pohledem před sebe ukrajuje pomyslné metry před startem a svižně komihá pažemi, holčička kousek od ní bulí. Maminka jí utěšuje, ale dívka neustává ve vzlykání. Jsou to neodmyslitelné paradoxy tohoto věku. Po startu opadá ze všech zátěž. Všechny holky běží. Již na prvních metrech se trhá závodní pole. Do cíle s náskokem vbíhá štramberská Nikola Chovanačková, Ema je třetí. Je to dobré. Slavíme. Hned po doběhu je vyhlášení výsledků. Cvakám foťák a pořizuji několik záběrů.

Blíží se hlavní závod. Moderátor chrlí jména favoritů. Adeptů je hodně. Kreisinger, Bajza, Homoláč, Frei, nebo to bude někdo z Maďarů Tóth, Minczér?
Je těsně před startem.Znám ten vypjatý pocit. V hlavě běžců přeskakují jednoduché myšlenky. Zaujmout co nejlepší pozici hlavně nepřepálit, běžet ve skupince, držet tempo. Výstřelem startérovy pistole se aktivuje emociální nálož a dav běžců vybíha na trať.Po krátké obrátce se již formuje čelo závodu, které vede Keisinger. Uvidíme. Na závodníky čeká kopcovitá trať s obrátkou v Tučapech. Na náročné trati se může pořadí snadno změnit.

Na svahu před cílem se u nafukovacího oblouku objevuje první běžec. Nadšený moderátor jej vítá s uznáním. ,, Vítězí Honza Kreisinger. V minulosti zde obsazoval druhou pozici a teď konečně triumfuje“. Já již upjatě sleduji, jak doběhne Vašek Bitala. Je to výborné. V nabité konkurenci je dvanáctý. Jsem šťastný. Další náš běžec Jirka Bednařík, vítězí ve své běžecké kategorii!

Na vyhlašování výsledků v kulturáku se hrnou davy běžců. Řada z nich to vzdala. Stačí jim gulášovka a odjíždějí domů. I tak hlavní sál je přeplněný. Je to napresovaná konzerva. Přesto se mi daří. Nacházím místo mezi Seitlovci. Moje oblíbená skupinka forestů mě spolkne jako sousto. Jsem mezi nimi rád. Živí nás situační humor. A toho je zde dost.
Nekonečný vodopád vyhlašování patří k závěrečnému kolorytu každého většího závodu. Největší aplaus sklízí třetí Petra Pastorová. Otta Seitl vystřeluje hrdě nad hlavu klubový prapor, doprovázený hurónským pokřikem okolního davu fandů. Petra je novickou klubu MK Seitl Ostrava a všichni ví, že bude jejich hvězdou.

Rohálovská desítka 2011 se zdařila. Celoroční úsilí organizátorů v čele s Ondrou Němcem, zavírá za sebou dveře. Odměnou za snažení bylo slunečné počasí. Jenom občasný chladivý vánek připomínal neústupnost zimy.
V autě je prima teplo. Z Prusinovic odjíždíme z pocitem krásných dojmů, které v nás budou dlouho rezonovat.

Označeno v Nezařazené, Reportáže
Jeden komentář “Prusinovické pelmel
  1. Anonymous napsal:

    Plně souhlasím s Jiřím-Prusinovice jsou opravdu
    běžeckým svátkem.Ty se musí prožít.JB

  2. Raduz napsal:

    Famózní článek, Žorži! Tak jako loni jsi perfektně vystihnul tamní atmosféru :-))) ti, kteří se nzúčastnili mohou velmi litovat …

  3. Lenkačlenka napsal:

    Pro mě letos premiéra hned jsem se stala fanouškem. Je to moc pěkný závod a ty jsi to Žorži báječně popsal!

  4. Anonymous napsal:

    Ahoj Jiří,
    děkuji za krásný článek k 18. ročníku Rohálovské 10. A děkuji také Vám všem, kteří jste se závodu zúčastnili, snad jsme Vás nezklamali.
    Ondra Němec

Facebook
Partneři