Do letošního kalendáře „RunTour“ byla poprvé zařazena Kopřivnice. Po Českých Budějovicích, Brně, Ústí nad Labem, Ostravě, převzalo pomyslný štafetový kolík naše město, rodiště čtyřnásobného olympijského vítěze Emila Zátopka. Punc přitažlivosti znásobil fakt, že v tomto roce se oslavuje 100.výročí jeho nedožitých narozenin. Spoluorganizátorem závodu byla vedle města Kopřivnice i společnost Tatra Trucks. Na tomto závodě se mohlo přispět na záslužnou věc – dobrovolný finanční příspěvek, do Nadačního fondu Dany a Emila Zátopkových, za účelem podpory a rozvoje sportovních aktivit mládeže, a také na veřejnou sbírku Zátopek 100.
Příprava závodu. První část pořadatelského týmu RunTour se sešla již ráno před závodem. Parta brigádníků zničehonic nasedla do rozjetého kolotoče příprav, který spočíval v balení startovních čísel, kompletaci tašek pro závodníky a finální značkování medailí. Odpoledne se začali přihlašovat závodníci na start. Každý z nich obdržel startovní číslo, tričko a balíček s drobnými dárky. Na volném prostranství se začalo se stavbou stanů pod odborným dohledem .I v těchto pracech byli nápomocni naši brigádníci. Končilo se pozdě odpoledne.
V sobotu 24.6. se přihlašovala většina dalších závodníků. Pak následoval bohatý sportovní program. Pod hlavičkou Rákosníčkův běh startovaly děti na tratích od 50 metrů do 1 kilometru. Bylo to obdivuhodné sledovat závod nejmenších capartů, kteří urputně bojovali o dosažení co nejlepších pozic v cíli.
Pak následovaly hlavní závody dospěláků. Jejich start a cíl byl vedle Muzea nákladních automobilů Tatra. Trať pak zavedla běžce na polygon pro testování nákladních vozů, který je celoročně pro veřejnost kompletně uzavřený. Tam si běžci užili nejen různé povrchy a terény sloužící k testování nákladních aut, ale probíhali také kolem vozů Tatra rozestavených u trati. V cíli pak na účastníky čekala nádherná finisherská medaile s rytinou Emila Zátopka.
Pětikilometrový běh, který byl spojen s atletickou legendou, po které byl také pojmenován – PUMA RUN 5 KM, vyhráli Erik Machů (16:47).Veliký úspěch zaznamenal náš Milan Vinklárek (AK Emila Zátopka Kopřivnice), který doběhl do cíle na druhém místě v čase 18:13. Již od úvodu nasadil pozdější vítěz ostré tempo a hned se odpoutal od od zbývajícího startovního pole. Proto se náš Milan soustředil na uhájení druhé pozice, což se mu i povedlo. Třetí Jan Bohatý doběhl za ním v čase 18:24. Za dosažený výkon patří Milanovi Vinklárkovi veliká gratulace! V kategorii žen zvítězila Lucie Pavlištová (AC Slovan Liberec v čase19:00. Druhá byla Dominika Kraussová ( AK SSK Vítkovice), která doběhla patnáct vteřin za vítězkou.
V závodě na 10 km výrazně vyčníval před ostatními běžci Vít Pavlišta (Silvini Madshus Team), který je sedminásobným mistrem republiky v půlmaratonu a českým šampionem v běhu do vrchu. O jeho vítězství nebylo od začátku pochyb. Postupně se svým protivníkům vzdaloval a cílovou pásku protrhl čase 32:11. Druhý byl Jozef Novak (Horní Čermná )v čase 33:31. Úspěch slavil i náš Tomáš Jakubec , který doběhl na pátém místě, časem 37:00.
V ženách dominovala Koláčková Adéla (Ak Olymp Brno), která zvítězila v čase 37:43 s výrazným náskokem na druhou Hanu Urbánkovou (Top 4Running) za 42:17.
Závěrečné sportovní klání zpestřil koloběh, který byl poprvé zařazen do závodního programu RunTour. Tato atraktivní sportovní disciplína spojuje dva nejpopulárnější sporty, tedy běh a cyklistiku. Závodní dvojice se na trati střídají o jedno kolo – jeden běží, druhý ho doprovází na kole, přičemž se od sebe nesmějí vzdalovat a kolo si musejí předávat z ruky do ruky. S 15 kilometrovou tratí si nejrychleji poradil nevidomý Luboš Vachutka z Nadace Leontinka se svým trasérem Jiřím Ikonomidisem. Byl to dojemný příběh , který dokazoval, že i lidé s hendikepem dokážou bořit náročné překážky.
RunTour v Kopřivnici napsal novou kapitolu, která věřím, že bude pokračovat v dalších letech. Vzhledem k tomu, že jsem byl vázaný spoustou pořadatelských povinností, nechám další prostor přímým účastníkům tohoto dění.
Jiří Harašta
Runtour Kopřivnice pohledem běžce 😊
Je pátek 24.6. a naše komplet rodina Mazáčů ve složení taťka, mamka, Míša a Kuba se vydává směrem Kopřivnice na registraci první Runtour, která se tady koná. Účastnili jsme se už více závodů série Runtour a tak jsme se tentokrát rozhodli zapojit se i z druhé – organizační strany. Původně jsme měli jít my dva dospěláci, ale kluci říkali, že tohle si rozhodně nemohou nechat ujít. Takže zanedlouho začínáme vydávat prvním zájemcům startovní čísla. Spousta běžců se zastavila pro startovní balíčky při cestě z práce, později chodily celé rodiny. Dva malí běžci z našeho klubu hrdě hlásili, že jim včera konečně dorazily nové dresy 😊 , takže zítra na startu budou připraveni reprezentovat.
Sobota 25.6. Den D nebo spíše den Z jako závod 😊
Dorážíme do areálu s dostatečným předstihem, přesto je na místě už hodně lidí. Letmo hledáme kopřivnické dresy a pár jich vidíme i mezi dětmi. Po závodě nejmenších dětí na 500m se ve startovní bráně objevili i borci, kteří si sem nepřijeli jenom zaběhat, ale taky zabojovat o bednu. Někteří to měli hodně těžké, protože na kilometrové trati jsou věkové kategorie pouze 2, takže závodí i s dětmi o 3 roky staršími. Mezi mladšími holkami se zadařilo zlaté Viktorce Kelnarové, na stupních vítězů ji doprovodila bronzová Albína Mikalová, která si stejně jako u starších holek bronzová Lara Quitová skvěle rozvrhla trať a obě si v závěrečné čtvrtině závodu zajistily pozice na bedně. Pak přišla naše rodinná chvíle. Rozprostřeli jsme se podél trati a fandili Míšovi a jeho parťákovi z klubu Adamovi Kollegovi. Míša Mazáč bral po krásném výkonu stříbro, Adamovi chyběla na bronz pouhá jediná vteřina.
Po vyhlášení dětských závodů se pomalu přiblížil start pětky. Ve startovním koridoru bylo 364 běžců z celé České republiky, konkurence veliká jak v mužích, tak ženách. Ambice na první desítku v ženách u mne pomalu přebíjela nervozita. Start byl docela rychlý a po pár desítkách metrů trať zabočila do areálu Tatry, kde už nebyl divákům umožněn přístup. Taky dobře, aspoň nebude nikdo vstupovat závodníkům do tratě. Po cca 1 km jsme minuli nablýskané tatrovky a začalo první mírné stoupání. Po rovince při náběhu na testovací polygon následoval prudký, ale krátký kopec, kde se definitivně roztrhalo celé startovní pole. Krátký sešup vedl až na hlavní část polygonu, kde následovala delší táhlá rovinka. Minula jsem občerstvovačku s vodou a do posledního táhlého kopce jsem se rozhodla zabrat. Nahoře stříkali na trať vodu, super, v pravou chvíli. Po seběhu trať zabočila z polygonu do rovinaté části Tatry. Poslední úsek se mi zdál nekonečný, v horku ubývaly síly, po celé trati nebyl ani kousek stínu. Kousek před cílem čekali diváci a fandili a fandili všem… úžasná atmosféra. V cíli už křísili jednoho z elitních běžců. Konečné 5. místo celkově v ženách, nad očekávání, myslím, že můj první start za AKEZ Kopřivnice se povedl. Chviličku po mně doběhl i Míša (4.m kategorie/20.místo celkově) a pak i zbytek našeho rodinného týmu – tatínek i Kuba se krásně vypořádali s kopcovitou tratí.
Pětku nejlépe zaběhl z AKEZ Kopřivnice Milan Vinklárek, bral v celkovém pořadí stříbro.
Výsledky dle kategorií:
Muži 30-39 let 1. místo Milan Vinklárek (AKEZ Kopřivnice)
Ženy 40-49 let 2. místo Martina Mazáčová (AKEZ Kopřivnice)
Muži 40-49 let 3. místo Petr Polášek (Pomalé šípy)
Na desítce se představilo mnohem více běžců z AKEZ/Pomalých šípů – celkem 13 . Trať byla stejná jako pětka, jen dvojnásobná. Dusno bylo taky dvojnásobné 😊. Startovní pole čítalo 240 běžců v čele s Vítkem Pavlištou. Na desítce se mi podařilo vylepšit celkové pořadí v ženách ještě o jednu příčku na 4.místo 😊, takže vydařená premiéra za klub 😊 .
Výsledky dle kategorií:
Muži 70+ 1. místo Josef Kvita (AKEZ Kopřivnice)
(Pepík doběhl v první polovině startovního pole a nechal za zády 122 „mlaďochů“)
Muži 40-49 let 3.místo Milan Sochor (AKEZ Kopřivnice)
Muži 50-59 let 3.místo David Hanke (AKEZ Kopřivnice)
Ženy 40-49 let 3. místo Martina Mazáčová (AKEZ Kopřivnice)
Po desítce následovala ještě nová netradiční disciplína – koloběh, závod pro dvojice, kde jeden běží a druhý vedle něj jede na kole a musí se střídat. Disciplína sice nová, ale hodně zajímavá. Přihlášeno bylo 16 týmů, kde bronzovou příčku vybojovali David (AKEZ Kopřivnice) a Hanka Mikalovi. Kousek za nimi na páté pozici závod dokončili David Hanke (AKEZ Kopřivnice) a Josef Orság (Pomalé šípy), pátá pozice o to cennější, že byli nejen ve startovním poli nejstarší, ale oba běželi předtím i 10 km trať.
Celkově super závod se skvělým zázemím. Trať asfalt jako všechny závody typu Runtour, ale členitější, zajímavější. Trošku chyběl aspoň kousek trati ve stínu. Moc jsme si to užili a doufám, že budou i další ročníky.
Martina Mazáčová
Run Tour: koloběh. Zažito na vlastní pedál.
Když Dejv někdy v květnu přišel s novinkou, že se v Kopřivnici bude konat jedna zastávka Run Tour a že jako zpestření organizátoři vymysleli disciplínu koloběh, řekla jsem mu, že to zní jako fajn nápad. To jsem ještě netušila, že o pár dní později už bude moje jméno svítit vedle toho jeho na startovní listině. Kdyby šlo jen o to ujet 15km na kole, tak ani nepípnu. Celý květen jsem drtila pedály v akci Do práce na kole, takže najeto jsem měla slušně. Ovšem panika se mě začala zmocňovat, když jsem zjistila, že budu muset uběhnout 5km!! Pro Kristovy rány, co jsem komu udělala!!
Nadešel den D a já jsem byla od rána na nervy. Nic nešlo podle mých představ a předstartovní nervozita se stupňovala. Když mě Dejv přihlásí na závod, kde vím, že cílem je přežít, tak to se mnou ani nehne. Ale tohle byl závod, kde jsem cítila svou šanci, i když jsem věděla, že můj mizerný běh nás bude brzdit. Nicméně pravidla byla v tomto ohledu nastavena velmi přívětivě k běžcům jako jsem já, tedy s potížemi uběhnout 5km v pořádaném tempíčku – parťáci se mohli vystřídat kdykoli uznali za vhodné, jen si museli ohlídat těch pekelných 5km. Domluvili jsme se tedy, že se budu na kole pohybovat mírně před Dejvem a jakmile budu připravená, odpočatá a nebude to do kopce, tak se prohodíme a až nebudu moct, půjdu zase do sedla. Tahle taktika se nám velmi vyplatila, Dejv si vždy na úsek na kole vypnul měření na hodinkách, takže jsme měli přehled, kolik toho ještě musím uběhnout.
Hned po startu se Dejv dostal do čela a začalo to pravé inferno. Tropické vedro, rozžhavený asfalt a po pár stech metrech stoupák jak na Javorník! Když jsem si představila, že mě to čeká ještě jednou, šly na mě mdloby. Na konci tohoto nekonečného kopce nás předběhl tým bratrů a taky nevidomý běžec s cyklistou, který mu zároveň dělal průvodce. S těmito dvěmi týmy jsme se ještě v průběhu prvního kola pokoušeli přetahovat o vedení, ale ten můj zatracený běh nás vždy trochu zpomalil, zatímco oni byli všichni čtyři fantastičtí běžci.
Do druhého kola jsme vlítli na třetím místě a cílem bylo ho udržet. Asi 4km před cílem začalo mírně poprchat, což bylo příjemné až do chvíle než se spustil slejvák. V tu chvíli opět panika … “Dejveee, co dělá moje řasenka???” “Nic, drží, dělej, střídáme – musíš ještě běžet!!” No OK, když drží, tak dobrý, tak už ať je to za námi. Žáby mi kvákaly z bot a pan vrátný z brány Tatry mě správně namotivoval slovy “i moje babka běží rychleji” … no do prkenné ohrádky …Třetí místo se nám nakonec podařilo udržet, což je teda především Dejvova práce, protože odedřel ty nejhorší úseky, zatímco já si protrpěla rovinky a na kole pak obdivovala Tatrovky vystavené okolo trati a tu industriální krásu celého vylidněného areálu. Vymyslet takovou trasu a ještě ji ozdobit těmi parádními náklaďáky, to bylo skutečně mistrovské dílo organizátorů!
> Nakonec bych ještě dodala, že první místo v dramatickém finiši těsně urval nevidomý kluk s průvodcem před druhými pány -bratry. Bylo krásné vidět, že ani hendikep nijak nelimituje skvostný sportovní výkon!
A na úplný konec musím vystřihnout poklonu organizátorům a městu za krásné závody, od mrňousků až po ten koloběh. Jediné, co mi chybělo, byl lístek do tomboly v obálce … ale ani to nemá vliv na mé hodnocení celé akce – pět potítek z pěti možných!!!
Hanka Pokludová
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
