Návod, jak trpět pro dobrou věc? Zkuste Větřkovický triatlon.

Triatlon běh

Foto: V. Meier

Triatlon plavání

Foto: V. Meier

Již posedmé se poslední srpnovou neděli zaplnila pláž Větřkovické přehrady sportovci, kteří se se startovním  povelem vrhli do vody, aby zdolali úvodní disciplínu Větřkovického triatlonu. Zprvu jej uspořádali Miroslav Chovanec a Marta Žáčková jen jako závod pro místní nadšence, ale každým rokem se jej účastní čím dál více lidí. A není divu. Perfektní organizace a nádherné prostředí může směle konkurovat jiným, komerčním závodům. Tito dva lidé ovšem závod pořádají především pro lidi, nikoliv pro zisk, čemuž odpovídá dnes již velmi levné startovné 180,-. Jenomže část této částky jde již po několikáté na podporu nějakého charitativního projektu a letos to bylo pro Veroniku Fojtíkovou z Rybí, na kterou přispěli naši členové již na jaře na Běhu pro Verunku. Byla lyžařkou, ale při pádu si poranila páteř a nyní je na vozíku. Vybraná finanční částka je příspěvkem na nákladnou rehabilitaci.

Letos mi to vůbec neběhá, ale říkala jsem si, že na triatlonu se to snad ztratí. Pár desítek kilometrů na kole jsem ujela, pár kilometrů naplaváno taky bylo, tak proč to již počtvrté nezkusit. Dvakrát jsem byla čtvrtá a jednou druhá, tentokrát jsem tajně doufala ve vítězství. Jiskřička naděje ovšem zhasla ve chvíli, kdy jsem na startu uviděla českou reprezentantku Lucii Materovou. Na startu jsem se potkala s dalším naším členem Milanem Sochorem, prohodili jsme pár slov, ale brzy zazněl startovní povel a vody přehrady začalo čeřit nějakých 120 lidí. Musím říct, že letos jsem neměla téměř problém s tím, že bych dostávala kopance nebo mě někdo blokoval v plavání, hodně k tomu přispěla i trať do trojúhelníku. Po nějakých 600 m jsem se vyškrábala na břeh a upalovala osedlat bicykl.

Milan Sochor úsměv

Foto: D. Bartoň

Ani jsem se nestačila vydýchat a už jsem svištěla po hrázi směr Horní a Dolní Sklenov. Hned za přehradou je celkem zabijácký kopec, kde většina lidí zvolila variantu kolo vytlačit. Následoval prudký sjezd v podstatě až k hospodě, kde se odbočuje vlevo na zvoničku. Teď přišel nejtěžší úsek cyklistické části triatlonu. Všichni jsme funěli jak lokomotivy, když jsme stoupali do toho příšerného kopce, ani jsem si nemohla slovy ulevit, jak jsem nemohla popadnout dech. Cca 50 m pod vrcholem už většina kolo tlačila. Nahoře mě stehna pálily jak ďas, ale nebyl čas ztrácet čas, a tak jsem se vyhoupla do sedla a pustila se do sjezdu, který, alespoň pro mě, není vůbec jednoduchý. Až na parkoviště pod přehradou vedla trasa zvlněným terénem přes Hájov a poté hlavně přes polní či lesní pěšiny. Od parkoviště už to byl jen kousek do depa, chudáci chlapi si střihli na kole ještě jeden desetikilometrový okruh.

V depu to byl fičák. Kolo jsem ani nevěšela na úchyt, práskla jsem s ním o zem, stejně jako s přilbou, rukavicemi a brýlemi a šupky dupky na oblíbený běh. Po dvou disciplínách jsem toho sice měla plné kecky, ale přece jen běh je pro mě asi tím nejpřirozenějším pohybem. Zhruba čtyřkilometrová trať chvíli vedla kolem přehrady, poté však začala pěšina stoupat na Větřkovickou hůrku. Přede mnou nikdo, za mnou nikdo, takže to bylo v této fázi závodu těžké. Ve dvou třetinách kopce jsem z běhu přešla do rychlé chůze, která byla rychlejší. Z kopce už jsem ale nasadila tempo, říkala jsem si, že chci dosáhnout co nejlepšího času. Při výběhu na louku nějakých 700 m před cílem jsem před sebou zahlédla soupeřku, ale ta byla ode mě vzdálená cca 150 m. Tu nedoběhnu, říkala jsem si, ale hned vzápětí jsem se okřikla, zatnula zuby a přeřadila na nejvyšší možnou rychlost. A hle, najednou jsem ji předbíhala. To mi dodalo potřebné síly, schody na hráz jsem už nějak zvládla a do cíle už jsem tedy spíš než doběhla doklopýtala ve výsledném čase 1:14:19 hod. Ano, už potřetí čtvrtá!Ale co, i to je pěkné umístění. Ale za nějakou dobu jsem zjistila, že v kategorii jsem druhá, a tak jsem si na vyhlašování přišla pro diplom. A pocity? Bylo to náročné, ale skvělé!

Vyhlášení

Foto: V. Meier

Druhého závodníka AK EZ Kopřivnice Milana Sochora bohužel potkala obrovská smůla. V lese musel měnit píchlou duši a nabral obrovskou ztrátu. I přesto obsadil časem 1:46:47 hod. (podotýkám, že muži jeli na kole dva okruhy) 24. příčku, v kategorii šestou. Na vítěze ztratil přesně pět minut a věřím, že kdyby se mu nestala ta patálie s kolem, určitě by vyhrál. Nicméně jsme přispěli na dobrou věc a to nás těší více než umístění 🙂

Kristina Čablová.

Odkaz na výsledky: http://vysledky.timechip.cz/#2016/25

Označeno v Atletika dospělí
Jeden komentář “Návod, jak trpět pro dobrou věc? Zkuste Větřkovický triatlon.
  1. Saša Neuwirth napsal:

    Všichni co tohle umí mají můj obdiv. Když by už ostatní byli v cíli, to já bych ještě plaval :-), z kola mě bolí zadek, tak snad ten běh bych nějak zvládl 🙂

  2. Kristina Čablová napsal:

    Jsou tam i štafety, to by pro Vás mohla být výzva na příští rok 😉 aspoň byste těm mladíkům ukázal, zač je toho loket 😀

Facebook
AK EZ Kopřivnice