Mirek a Lukáš. Otec a syn. Zaujali mě svoji prostořekostí a strohostí. Jsou k sobě tvrdí a nekompromisní.V seriálu Horská výzva- Rock Point 2012 skončili na druhém místě mezi celkově 187 bodovanými dvojicemi.
Jednou jsem je potkal při výběhu na beskydských svazích. Prosvištěli kolem mne jako uragán.
Při rozhovoru s nimi je cítit skromnost jejich projevu. Kdesi v hlubinách jejich duševna se skrývá bezmezná síla.
———————————————————————-
Kde jste poprvé běželi jako dvojice a s jakým úspěchem?
L. : Spolu poprvé jsme byli na nočním přechodu Lysá Hora – Velký Javorník asi před pěti lety. Sice to není závod, ale tehdy pro mě ujít 50 km bylo nemyslitelné. To byl můj začátek, který mě hodně poznamenal a zanechal ve mne první zásadní moment.
M: I když to bylo trochu drsné, ale tak jsme před pár lety začali chodit a poklusávat po horách.
Lukáš a za ním Mirek na trati závodu v Krkonoších
Letos jste se výrazně prosadili v Horské výzvě. V čem tkví Váš úspěch?¨
L.: Letos jsme se začali hodně věnovat běhům v kopcích a v lese, což nám hodně pomohlo v kondiční průpravě. Navíc jsem výrazně omezil návštěvy hospod.
Člověk nesmí být moc vystresovaný a přemotivovaný.Pak se může snadno stát, že přepálí závod. Důležité je to mít srovnané v hlavě a jít do závodu s tím, že to nějak dopadne. Nesmí se nic podcenit a šlapat s náležitým respektem.
M.: Oproti předcházejícím sezonám, jsem se více zaměřil na kopce. Letos jsem absolvoval tolik výběhů na Velký Javorník , co jsem neměl doposud za celý život.
Trénujete spolu, občas, anebo vůbec ne?
L.: Spolu trénujeme pouze občas, z prostého důvodu, že máme často odlišné pracovní směny. Jistě mi to potvrdí hodně běžců, že je dobré vybíhat sám a běžet si svoje tempo. Proto mi často při tréninku nahradí spoluběžce přehrávač MP3.
M.: Společný trénink nám vyjde tak dvakrát do týdne.
Absolvovali jste speciální průpravu na tento druh horského běhu, anebo jste šli do toho rovnou z tréninku?
L.: Mám rád dálkové pochody a běhy, takže jsem neabsolvoval speciální trénink. Baví mě makat několik hodin v terénu a zbožňuji pocit, kdy je člověk prošitý až na kost .
M.: Já vlastně skoro celou přípravu věnuji běhům v terénu a snažím natrénovat vytrvalost. Vypustil jsem závody na krátké vzdálenosti, protože nemám dostatečnou rychlost. Skloubit všechno dohromady, by si vyžadovalo víc času.
Běháte raději v terénu anebo na silnicích?
L.: Tady není co řešit. Mám rád lesní chodníčky a seběhy z kopců. Vyhovuje mi běhat v noci. Třeba když se třeba později večer vrátím z posezení s kamarády, vezmu si čelovku, MP3- ku a fičím na Javorník. Kdybych měl běhat po silnici, měl bych strach, že mě srazí auto. Na silnici se dost trápím a ani mi to po ní moc neběhá, takže asfalt raději ne.
M.: Každopádně dávám přednost běhu v terénu.Na silnici absolvuji v průběhu roku tři dlouhé závody a to Pražský maraton a půlmaratón a Běh rodným krajem Emila Zátopka ( poz. autora-absolvoval všech deset ročníků ). Já na rozdíl od Lukáše v noci spím a nechodím běhat!
Máte čas na rehabilitaci a na regeneraci sil?
L.: Já na to moc nejsem. Letos jsem byl třikrát na masážích. ale nejlépe si odpočinu na horách, anebo když posedím s přáteli.
M.: Pro mě je největším odpočinkem a rehabilitací práce na zahradě. A když jsem totálně zmožený, lehnu si pod pergolou na gauč a dám si v klidu dobrou dvanáctku a k tomu si zakousnu chuťovku z grilu.
Účast manželských párů, anebo otce a syna bývá ojedinělým jevem. Máte recept pro vzájemný respekt? Na trati dochází často ke kritickým situacím, jak je řešite?
L.: To se nám diví hodně lidí. U nás probíhá výměna názoru celoročně, takže už jsme si na sebe celkem zvykli. Během závodu se moc nebavíme a když už tak jen o věcech týkajících se závodu. Kdybychom začali řešit třeba politiku, okamžitě to zabalím…
M.: Během závodu neřeším věci, které by nás mohly nějak omezit, takže to vždy nějak zvládneme.
V seriálu Horská výzva-Rock Point 2012 skončili VROBLÍCI na druhém místě (dvojice vlevo)
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
Pěkný rozhovor :-)) Vroblíkům dodatečně gratuluju…
mapo