Na naléhaní Jirky Harašty jsem se rozhodl napsat článek o letošní Jizerce. Podobně jako vloni, se tohoto závodu se mnou zúčastnil Kuba Ambros, který byl pro mě velikou oporou. Za to mu patří veliký dík!
Ve čtvrtek při prezentaci jsem zvažoval, že pojedu i sprint. Kuba bez dlouhého rozhodování hlesl :,, Jedu taky!“ Já jsem měl číslo 24, Kuba 25 a hlavni favorit Standa Řezáč 26. To byl mazec! Stačilo 300m, aby mě Standa dojel. Přitom jsem již od úvodu nasadil maximální tempo. V polovině mě dojel i Kuba. Držel jsem se ho zuby- nehty, nakonec mi ujel 23 sekund, což považuji při Kubových kvalitách za úspěch. Potom jsme večer strečovali pivem. Ráno jsem byl pořádně unavený. Chtěl jsem odpočívat, ale vnuci byli proti. Vyjeli jsme si na lyžích. Pomohlo mi to k uvolnění svalů.
Ilustrační foto
V neděli se jel hlavní závod ,,Jizerská padesátka.“ Startoval jsem z druhé vlny. Byla tam spousta výborných borců. V hlavě jsem měl Kubovou radu: ,, Nepřepal to, začátek je do kopce!“ Úvod jsem zvládl dobře, pak již jsem držel solidní tempo. Dvacet kilometrů jsem zvládl za 1:25 hod.., třicítku za 2:05 hod.. Cítil jsem se dobře a začal jsem tušit, že zajedu dobrý výsledek. Poslední dva kilometry jsem jel již v euforii. To se mi málem stalo osudným. Když jsem měl pětset metrů do cíle, těsně přede mnou spadla holka.,,Chudák“ – říkám si v duchu a ohlédl jsem se směrem k ní. Záhy jsem se odporoučel taky k zemi Do cíle jsem dojel dotlučený. Potěšil mě čas 3:.36,14 hod. což je osobák!“ Toť jsou moje žhavé zážitky z Jizerky…
Josef Kvita
