Mattoni Liberec Nature run

Za krásného počasí o 15 C nás v sobotu překvapil pro nás (spíše silničáře) netradiční závod ze seriálu Runczech. Tentokrát se oproti městskému Mattoni Olomouc startoval v kopcovitém Liberci z náměstí před radnicí a pokračoval rovnou na okraji CHKO Jizerek. Tento Mattoni Liberec Nature run si vychutnal v 12,15 h na 12 km distanci (cca 330 m převýš.) Petr spolu s 550 běžci a v 11,30 h na 22 km (cca 500 m) s 610 běžci Katka. Prvotní “natěšení” se na trailovýzávod lehce zpomalil hned úvodní nejtěžší úsek, a to vykličkování na startu. Po 2km výběhu z města následovalo pozvolné asi 3km stoupáníčko v lese a poté další již drsno-písečně podklouzavý výběh podél celé výšky lomu nad městem. Do toho se opřel hezky Petr, neboť na 12 km už po pozvolném startovním úvodu nikdo nechce ztratit další minuty. Za lomem po společném 6.km se obě trasy rozdělily. Svižným tempem, ač po náročném značně kořenovém seběhu až k místní ZOO si doběhl, myslím, v dobře vybojovaném čas 56:44 pro 4.m. v kateg. M45, celkově 29.m.

Mně drsný výběh nad lomem vysál hodně sil, když jeho konec nebyl ani na dohled díky “lesu nohou” další desítky běžců. Ale po indiánském výšlapu se nahoře otevřel krásný výhled a dalo se pokračovat svižně na 6. a další km po lesní cestě až pozvolna lehce nahoru k 700m hoře Milíř, přes hráz přehrady Bedřichov, kde mě se silnou rýmou potěšila třetí občerstvovačka. Po 14.km se trať lehce klikatila po zpevněné cestě až k ohromnému nekonečnému parádnímu lesnímu písečno-kamenitému seběhu až dolů k ZOO, kde se tak dalo nahnat hodně ztraceného času z prvních km a předehnat spoustu běžců. Zajímavý byl i konečný 2km finiš-úsek zpět do zvlněného centra města, kde jsem se “urvala” nakonec v jo průměrném, spoko, ač krapet nemocném čase 1 h 56 min., 3. m. v kateg., celkově 165. z M/Ž. BTW – Těším se už na další trail, neb mezi silničními závody jde o báječný „relax“.

Katka Polášková