Konečná u ,,ROBINSONA“

Uzávěrka přihlášek k avizovanému SETKÁNÍ skončila fiaskem. Uspořádat večírek pro desítku lidí, by bylo fantasmagorickým počinem. Pět dnů před akcí se najednou moje pesimistická úvaha otočila naruby. ,, Jedeme do toho, seženeme lidi a v sobotu to roztočíme“ – optimistický Darinčin hlas z mobilu mě probral  k budíčku, který byl pro mne dávno passé.  I když jsem nevěřil  slovům kterými mě chtěla zlomit, přes  zábrany  na konci tunelu svitl záblesk naděje.  Podvědomé  jsem si sedl k seznamu našich členů a začal vytáčet telefonní čísla. Rozhodil  jsem sítě a lovil první ryby ve stojaté vodě. Karel Piskoř, který  se vyhýbal poslední dobou našim setkáním, začal mluvit nějak jinak. ,, Možná, že přijedu i když spoje v sobotu jsou hrozné.  Pavol Fogaš, přes nadějné přísliby,  měl  u mne husté čárky absencí. Přesto možná  přijde. Tyto povzbudivé momenty ve mne zažehly jiskřičky, které postupně vzplály v plamínky jistoty.

Je sobota, 17. ledna. Ještě  čtvrt hodiny před začátkem večírku je v sále slabá dvacítka účastníků. Do pár minut je nás třicet. V tom okamžiku ze mne padá těžký balvan. Uvolní se mi dech a začínám se usmívat. I když jsem neměl čas na přípravu kloudného proslovu, samovolně soukám ze sebe slova.  Největší radost mám z přítomnosti Pavla Fogaše. Věřím, že i on si postupně najde cestu mezi nás a stane se součástí našeho dobře šlapajícího mechanismu.

Bohužel při vyhlašování nejúspěšnějších běžců Lašské běžecké ligy jsou mezery jako v zubech sešlého důchodce, přesto má tento akt náležitou dramatičnost. Hodnotné ceny, oděné do společenského hávu, vyluzují radost a úsměv u oceněných běžců.

Pak náš podvečer zpestří kulturní  vložky. Až ze slovenského Martina přijelo duo tanečníků. Hned při prvních  rytmech  jejich breakdance, se rozezní sálem bezděčný potlesk. Tanečníci s dávkou fantazie rozbalují plejádu kreativních prvků. Stojky, výpony na rukou, salta, vzbuzují mezi námi  obdiv. Je to zážitek, který zůstane dlouho zakódovaný v naši paměti.

Následně manželé Kolaříkovi  nás svým vystoupením vtahují do reality všedních dnů.. Snaží se nás nalákat  do jejich ,,světa šmejdů“ atraktivními nabídkami předváděného zboží. Přes různá varování a vykřičníky pohrůžek  mají pořád šanci chytat na med nové oběti.

Tombola patří mezi ,zlaté hřeby večírků.“ Obyčejné věci mají zvláštní punc. Třeba vázička, tričko, láhev koňaku, jsou prostě z jiného ranku,než běžné věci v regálech prodejen.

Náš večírek se ocitá v  nejatraktivnější pasáži. Debaty, vtipné glosy a hlavně tanec bez zábran. Tato smršť rozproudí okolní vzduch. Snad i tím se najednou venku rozpadá dlouho  očekávaný sníh.Tuto noc nejde  ukončit jenom letmým loučením. Naše noční putování nachází přístav v ,,Robinsonu.“Dunivé tóny hudby v podpalubí klubu rozpohybují  naše těla do bláznivého rytmu. Světelné záblesky stroboskopu, dobíjejí  ,,naše solární panely.“  Snad i proto ztrácíme  pojem o čase. Rozcházíme se nad ránem.  Naše podvědomí se nabobtnalo zážitky, které bude  dlouhodobým zdrojem pro naše  další bytí. Dnes večer jsme překonali milník, který byl testem naši soudržnosti. Věřím, že za rok to bude ještě lepší…