v sestavě: Darina Krausová, Katka Polášková, Pepík Kvita a Radek Raška.
Cesta na pražské letiště nám vyšla na „nejlepší“ den v týdnu – pátek odpoledne. A komplikace na D1 byly, ale díky časové rezervě jsme odlet stihli v pohodě, tím spíš, že let byl o 2 hodiny opožděn. V Paříži na letišti Orly jsme přistáli o půlnoci a dalších 45min jsme v podzemním bludišti hledali auto Jeana Yvese, který na nás trpělivě čekal. Jean Yves nás zavezl k hotelu a byli jsme rádi, že tentokrát nás ubytovali všechny 4 pohromadě a ne každého zvlášť u někoho místního v rodině.
Na sobotní dopoledne nám naši hostitelé vymysleli návštěvu zahrad ve Versailles. Počasí nic moc, bylo to na deštník, teplou bundu a plaskačku slivky, tou jsme však před závodem nedisponovali. 
Řádně vychladlí jsme se přemístili na oběd do restaurace provozované na způsob “sněz co chceš a kolik chceš”. Ale kalamáry nebrat, říkala Darča, zrychlují krok nežádoucím způsobem… Sobotní pozdní odpoledne jsme vyplnili posledním lehčím tréninkem, po kterém nás pozvali na večeři u Jeana Yvese a jeho ženy.
V neděli byl na pořadu dne hlavní bod našeho zájezdu – Semi-Marathon De Trappes 2023. Pořadatelé vypsali i závod na 10km, na ten se však nikdo z nás nepřihlásil.
Předpověď slibovala déšť, do startu jakžtakž, ale po startu v 9:20 už to bylo jedno – déšť nás provázel dobré dvě třetiny trasy a na nezpevněném podkladu to slušně klouzalo.
Předpokládali jsme, že z naší čtveřice se do cíle dostanu nejdříve já, jaké však bylo překvapení, když 500m před cílem vidím Pepu, jak mi fandí při doběhu. Pepík se stal obětí omylu, když byl po uběhnutí prvního kola trasy nasměrován francouzsky mluvícími pořadateli do cíle v domnění, že běží desítku. Slabou náplastí bylo alespoň to, že ho převedli do výsledků desítky, kde se umístil na 1. místě ve své kat. s časem 52:50. Já jsem 1/2m zaběhl za 1:27:36, což znamenalo 3.místo v kat., 29. celkově, Katka doběhla ve vynikajícím čase 1:35:47 na 1. místě v kat. a 6. celkově mezi ženami a Darča protla cíl v čase 1:37:05, byla 2. v kat. a 9. žena v cíli. Asi čekala malinko lepší čas, ale na to, že běhá „na pocit“, bez hodinek (to si mnozí nedovedeme ani představit), je to skvělý výkon.
Každý z nás dosáhl na „pódium“ ve své kategorii, určitě jsme neudělali běžeckou ostudu, jen je trochu škoda, že pořadatel u takového závodu nevyhlašuje první 3 v kategoriích, ale pouze prvních 6 absolutně. Při vyhlašování vítězů vystavili pořadatelé krabice s poháry, které k našemu překvapení nebyly nikomu předány, ale po konci ceremoniálu byly i s krabicemi odneseny zase pryč…
Organizačně byl závod zvládnutý dobře, jen je škoda jazykové bariéry, na kterou doplatil Pepík v polovině 1/2m.
Následoval oběd u Mirai – jedné z pravidelných hostitelek účastníků běhů v Trappes. Oběd ve „francouzském stylu“ o 5ti chodech byl snad náročnější, než samotný závod.
Po krátké odpolední pauze nás ještě čekal poslední bod z oficiálního programu a tím bylo setkání se členy komunitního centra v jejich klubovně. Osazenstvo bylo evidentně překvapeno naším „smyslem pro zábavu“, pobavili jsme přítomné jak zpěvem, tak tancem 🙂
V pondělí dopoledne jsme krátce navštívili centrum Paříže a poté bez jakýchkoliv problémů odletěli zpět do Prahy. Cesta z Prahy v pondělí večer již byla bez komplikací a kolem půlnoci jsme byli doma.
Děkuji Kačce, Darči a Pepovi za skvělou společnost, výbornou náladu a vůbec, že mne vzali s sebou.
Městu Kopřivnice děkujeme za podporu a možnost zúčastnit se tohoto zájezdu a hostitelům z Trappes děkujeme za velkorysou pohostinnost a připravený program.
Radek Raška
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
