Horko a mráz. Cukr a bič

Jiří Harašta / 7.2.2012 /



Když jsem  začátkem září chytil rýmu, byl jsem z toho vykolejený. ,,V noci jsem se zřejmě odkopal“ v duchu mě nahlodávaly  výčitky svědomí.
Po týdnu, kdy jsem vybředl z agónie a  rozhodl jsem se udělat razantní krok. Šel  jsem do sauny. Nejvíc mě šokovalo, že byla téměř prázdná.
,,Teď tu nikdo nechodí. Když uhodí první mrazy, uvidíš jak tu bude husto.Budeš rád, když se posadíš“ – sýčkoval Petr, který sem chodil s se dvěma  kamarády z dílny.
,, Ve fabrice je   zima a  toto je pro nás dočasné zázemí, ve kterém čerpáme energii  na přežití v opačném světě.“
Teploměr v potírně se držel na stovce.  Vzduch byl nezvykle suchý.
,, Teď  jsou ideální podmínky. Až tu budou masy lidí, všichni budou běhat mokří dovnitř, ale šťastní, že vydrží o pár minut déle, jenom zásluhou  podchlazení.“
Po týdnu jsem se opět potkal s Petrem a jeho partou. Venku bylo  deset stupňů  a svítilo sluníčko. Nedalo mi to. V hlavě mi hlodal červ povědomí,  že sem musím chodit pravidelně i když nejsou mrazy. Nechal jsem si vsugerovat Petrovy rady, které vštěpoval svým kamarádům.
Než jsme vstoupili do sauny důkladně jsem se osušil. V potírně jsem vydržel  čtvrt hodiny i zásluhou toho, že jsem dýchal pomalu  pootevřenými ústy.  To čeho jsem se ze začátku bál byl bazén se studenou vodou. Skočil jsem do něj a chvíli jsem se v něm rochnil.Z týdne na týden jsem se stával stále otužilejší.
O vánocích  moc nemrzlo a  v potírně jsem se opět potkal s Petrem, který zaujatě vyprávěl  o svém věčném tématu.
,,Saunová kamna jsou srdcem tohoto uzavřeného prostoru. Když se kamna postříkají vodou, nahoru stoupá pára, která mírně zvlhčí vzduch  Lávové kameny na rozžhavených  kamnech absorbují teplo a následně ho sálají do prostoru. Protože jsou svátky  překvapím  Vás esencí eukalyptu.“
 Polil kameny roztokem  z malé lahvičky. Za chvíli  se linula po celé místnosti ostrá omamná vůně.
Po novém roce jsem místo odpočívárny jsem začal chodit pod  venkovní  pergolu. Bez problémů jsem bosý chodil po čerstvě napadaném sněhu.  Řada ,, ,,měkčích  saunařů“ se začala na mne koukat jako na podivína. Uvědomil jsem si, že člověk který se odpojí od stáda a začne žít jiný život, je poděs.
Mrazy padají k mínus dvaceti stupňům a vydávám se na svůj  běžecký okruh. Tvář mi bičuje vítr a ostny padajícího sněhu. Běžím vyprázdněnou ulicí přes park a kousek za město, kde se smyčkou vracím zpět domů.
Odpoledne půjdu do sauny. Po ní mám hned masáž. Cukr a bič mi pomáhá žít v rovnováze. Drží mě v napětí a vymaňuje z letargie…
Označeno v Příběhy
Facebook
Partneři