Jiří Harašta / 7.2.2012 /
Když jsem začátkem září chytil rýmu, byl jsem z toho vykolejený. ,,V noci jsem se zřejmě odkopal“ v duchu mě nahlodávaly výčitky svědomí.
Po týdnu, kdy jsem vybředl z agónie a rozhodl jsem se udělat razantní krok. Šel jsem do sauny. Nejvíc mě šokovalo, že byla téměř prázdná.
,,Teď tu nikdo nechodí. Když uhodí první mrazy, uvidíš jak tu bude husto.Budeš rád, když se posadíš“ – sýčkoval Petr, který sem chodil s se dvěma kamarády z dílny.
,, Ve fabrice je zima a toto je pro nás dočasné zázemí, ve kterém čerpáme energii na přežití v opačném světě.“
Teploměr v potírně se držel na stovce. Vzduch byl nezvykle suchý.
,, Teď jsou ideální podmínky. Až tu budou masy lidí, všichni budou běhat mokří dovnitř, ale šťastní, že vydrží o pár minut déle, jenom zásluhou podchlazení.“
Po týdnu jsem se opět potkal s Petrem a jeho partou. Venku bylo deset stupňů a svítilo sluníčko. Nedalo mi to. V hlavě mi hlodal červ povědomí, že sem musím chodit pravidelně i když nejsou mrazy. Nechal jsem si vsugerovat Petrovy rady, které vštěpoval svým kamarádům.
Než jsme vstoupili do sauny důkladně jsem se osušil. V potírně jsem vydržel čtvrt hodiny i zásluhou toho, že jsem dýchal pomalu pootevřenými ústy. To čeho jsem se ze začátku bál byl bazén se studenou vodou. Skočil jsem do něj a chvíli jsem se v něm rochnil.Z týdne na týden jsem se stával stále otužilejší.
O vánocích moc nemrzlo a v potírně jsem se opět potkal s Petrem, který zaujatě vyprávěl o svém věčném tématu.
,,Saunová kamna jsou srdcem tohoto uzavřeného prostoru. Když se kamna postříkají vodou, nahoru stoupá pára, která mírně zvlhčí vzduch Lávové kameny na rozžhavených kamnech absorbují teplo a následně ho sálají do prostoru. Protože jsou svátky překvapím Vás esencí eukalyptu.“
Polil kameny roztokem z malé lahvičky. Za chvíli se linula po celé místnosti ostrá omamná vůně.
Po novém roce jsem místo odpočívárny jsem začal chodit pod venkovní pergolu. Bez problémů jsem bosý chodil po čerstvě napadaném sněhu. Řada ,, ,,měkčích saunařů“ se začala na mne koukat jako na podivína. Uvědomil jsem si, že člověk který se odpojí od stáda a začne žít jiný život, je poděs.
Mrazy padají k mínus dvaceti stupňům a vydávám se na svůj běžecký okruh. Tvář mi bičuje vítr a ostny padajícího sněhu. Běžím vyprázdněnou ulicí přes park a kousek za město, kde se smyčkou vracím zpět domů.
Odpoledne půjdu do sauny. Po ní mám hned masáž. Cukr a bič mi pomáhá žít v rovnováze. Drží mě v napětí a vymaňuje z letargie…
