Náročný triatlon prověřil závodníky

Obvykle vstávám v pět hodin, ale dnes ve čtyři již nemohu  spát. Moje první kroky vedou do koupelny. Pouštím si sprchu. Gejzíry vody mě totálně proberou. Pak zapnu počítač a ťukám do kláves.  V hlavě mi bublá přetlak zážitků  které se formují do slov a vět  s tématem Větřkovický  triatlon.

———–

Můj pochroumaný kotník zásluhou rehabilitace naštěstí  drží.  Před půl devátou se proto  odvažuji indiánským  krokem  vydat se na přehradu.  Za kruháčem v Lubině mi zastavuje  dodávka, ze které vystoupí  Zbyněk Harabiš.,,Jiří, jdeš fotit závod?“-  táže se mě s úsměvem. Souhlasně mu přikyvuji.

Cestou se dozvídám, že se  Zbyněk věnuje mladým klukům, se kterými si dnes otestuje formu. Do startu zbývá hodina a kolem mne vládne čilý ruch. Doprovod závodníků se osvěžuje v bufáči. Po nezbytné prezentaci si účastníci závodu v depu seřizují kola, připravují neoprény, nezbytné propriety.  Ti, kteří přišli zaplnit výsledkovou listinu, sedí na lavičce a debatují.

Zásluhou  Marty se dostanu k hasičům do člunu, ze kterého  budu pořizovat snímky. Naše plavidlo se při každém záběru houpe na hladině, navíc mi osádka přede mnou brání ve výhledu. Tento fakt podsouvám do pozadí a sleduji  souboje plavců.  Jedeme za posledním závodníkem, který se pere s vodou. Jeho styl se nedá zařadit do žádné kategorie, proto místo pohybu vpřed, kličkuje, čeří vodu. Naštěstí jeho 600 metrová anabáze dopadne dobře.

Kdo nabral ztrátu ve vodě, má šanci si vylepšit pořadí na kole. Jenomže toto předsevzetí  je pro mnohé účastníky,, labutí písní.“  Stačí povolit říditka a přední kolo se vzpříčí a následuje let vzduchem. Naštěstí  tentokrát v terénu není tolik bláta, přesto polní cesty a pěšinky dají všem zabrat.

Finální disciplínou je běh. Rozpohybovat  nohy do kloudného rytmu, není  tak jednoduché. Před výběhem by se hodila masáž, ale není  čas na zdržování. Čtyřkilometrová trať vede kolem přehrady.  Do kopce již mnozí jdou krokem, při seběhu se podlamují nohy. Vzhledem k tomu, že je to poslední  disciplína mnozí čerpají z rezervoáru poslední zbytky sil…

————-

Tomáš Matera (Triatlon Team Opava) je elitní triatlonista. Dokázal to i v nedělním závodě. Zvítězil v čase 1:29:41 hod.  Druhý  Jakub Boček (Stevens Bolatice) doběhl za ním v čase  1:34:51 hod.

V kategorii  žen zvítězila Lucie Hertlová  (EPS aktivity) za 1:29:41 hod. Druhá byla naše Kristina Čablová (1:15:52), která  dominovala v běžeckém závodě, kdy se jí podařil  posun o dvě pozice.  Kdyby byla  běžecká trať delší, určitě by potrápila i vedoucí závodnici.

Závod  štafet absolvovalo  celkem šest  týmů.Nejúspěšnější bylo trio Holaník,Šlachta, Škorvánek  (XTB Team) za 1:46:22 hod.

————-

Život bohužel přináší nepříjemné trable. Čtyřletý Radek Dořičák má problémy s držením rovnováhy, koordinací pohybů.Trpí jednou z forem dětské mozkové obrny. Cestou  léčby této zákeřné nemoci je  rehabilitační program,,kim therapy“ v lázních Klimkovice. Přes 90 000 Kč nákladů na tuto léčbu musí uhradit rodina.  Pořadatelé závodu  se rozhodli podat pomocnou ruku a zorganizovali sbírku.  Proto jim patří veliké díky a samozřejmě všem co přispěli  Radkovi  na léčbu této zákeřné nemoci.

Pátý ročník  Větřkovického  triatlonu se povedl. Je to i zásluhou hlavních  organizátorů akce – Marty Žáčkové  a Mirka Chovance. Daří se jim  plnit záměr přilákat  na závod  borce, kteří si ověří  kondici bez větších nároků,  ve třech sportovních disciplínách.Věřím, že se zde sejdeme opět za rok!

 

Označeno v Reportáže
1 komentáře “Náročný triatlon prověřil závodníky
  1. pary napsal:

    Co dodat. Perfektní závod, perfektní organizace, ideální počasí, reportáž i fotky také perfektní. Takže za rok opět ve Větřkovicích….

Facebook
Partneři