Nedávno se mi chlubil jeden známý, že při procházce v lese našel peníze. Jedna stovka druhá, pak tisícovka, pětistovka. Byly rozházené v okolí mezi listím, v trávě. Zřejmě je vytratil nepozorný turista.
Známému v ten den nevadilo, že mu ujel vlak. Hřál jej pocit, že jeho jmění se během pár minut náhodně vylepšilo o několik tisícovek.
Ervin Podžorný před rokem si za třetí místo na Štramberské desítce převzal v obálce vyšší částku peněz, než mu náležela. Přišel na to po chvilce. Nedalo mu to a oznámil to člověku, kterému byla obálka určena, Jirkovi Strakošovi. Kdyby si Ervin ponechal ty peníze, nikdo by mu to nedokázal.
Tento čin mě nenechal chladným. Promítl se mi příběh nálezce peněz z úvodního vyprávění.
Ervin Podžorný dostal od pořadatelů závodu cenu za ČIN ROKU. Ještě jednou díky Ervine, kéž by bylo podobných lidí mezi námi, stále více.
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
