R o h á l o v s k á d e s í t k a sobota 27. února 2016
Poslední únorová sobota je pro běžce významným mezníkem. Na rozhraní Valašska a Hané- do Prusinovic, se sjíždějí běžci ze širokého okolí na Rohálovskou desítku. Letos se zde konal již 23. ročník tohoto závodu. Pro obec s 1250 obyvateli to byl svátek. Lidé zde sportu rozumí o čemž svědčila tradičně veliká divácká podpora.
Již několik roků vyrážíme do Prusinovic s partou našich vytrvalců. Já jsem již léta na druhé straně bariéry v pozici fotografa, hecíře, obdivovatele borců kteří se perou ze zákeřností tratě a nástrahami počasí. Tentokrát jsem bohužel po operaci kotníku musel zůstat doma.
Přiznám se, že Rohálovská desítka je pro mne srdeční záležitost. Při prohlížení fotogalerie z minulých let, mě nejvíc upoutá návrat o tři roky zpět, kdy vydatně sněžilo. Krajina byla zahalena do bílé tmy. Přívaly sněhu udělaly z neprohrnutých silnic tankodrom. Dostat se do Prusinovic byl v ten den problém. Pouhé tři kilometry od obce jsme zůstali stát v dlouhé koloně. Když se dlouhé minuty nic nedělo, vystartovali jsme. Předjeli jsme spoustu aut a záhadně se nám podařilo dostat se do našeho vytouženého cíle. Po tomto nečekaném zdržení našim běžcům scházela do startu pouhá půlhodina. Naštěstí všechno stihli v poklusu.
Teprve po startu nastalo to pravé peklo. Místy byly závěje až po kolena. V dalších úsecích, kde byla vyfoukaná cesta se sněhovými jazyky, byl ledový podklad. Po obrátce to bylo ještě mnohem horší. V úzkém korytě se míjeli rychlejší závodníci s protiběžci tváří v tvář. Protože se dalo běžet jenom v jedné stopě, často docházelo k pádům. Holt, rok 2013 se účastníkům Rohálovské desítky vryl hluboho do paměti…
—————————————————————–
Letos bylo počasí nesrovnatelně lepší. Nehrozil sníh ani závěje. Jedinou překážkou byl ostrý studený vítr. Na desetikilometrovou trať se vydalo 568 běžců. Již od počátku ovládlo čelo závodu duo z Benedek Teamu. Jan Kreisinger (AK Kroměříž) jim sekundoval pouze na úvodním kilometru. Pak už soupeřili mezi sebou keňští vytrvalci. Nejvíce sil měl Too Silas Kiprono, který proťal cílovou metu v čase 30:07 min. Druhý Mwangi Joele Maina, doběhl za 31:08 min.
Na Honzu Kreisingera, který běžel dlouho sám, se po obrátce dotáhli Ondřej Fejfar (AK Kroměříž ) a slovenský vytrvalec Juraj Vitko (MKŠS Kysucké Nové Město). V závěru rozhodla zřejmě Honzova zkušenost a znalost tratě. V posledním stoupáku nasadil k trháku a do cíle doběhl na třetí pozici v čase 31:19 min.
V ženách dominovala taky keňanka v dresu Benedek Teamu, Betty Chepleting. Zvítězila v čase 36:01 min. Petra Kamínková (Svatý Kopeček) zde podala tradičně výborný výkon. Doběhla druhá za 36:31 min.
—————————————————————-
Vloni se náš nejúspěšnější veterán Atletického klubu Emila Zátopka Kopřivnice Saša Neuwirth rozhodl po sedmileté odmlce vrátit k závodění. Jako křest ohněm si vybral Rohálovskou desítku. Ve své veteránské kategorii doběhl třetí, v čase 42:36 min. Tenkrát se po doběhu svěřil:,, Sedm kilometrů jsem běžel v kyslíkovém dluhu, nekonečné kopce, náběh na křeče v levém lýtku. Prostě 30 minut trápení, naštěstí jsem ani jednou nepřešel do chůze a nezabalil to, což je povzbuzení. Začínám systematicky trénovat. Musím shodit 3-5 kg a příští Prusinovice vyhrát „ v dědcích.“ 
Rok uplynul jako voda. Saša se dostavil na ,,místo činu“ a zde je jeho reportáž.
27.2.2016
Když jsem v sobotu nabíral cestou do auta tři důchodce (Jirka Bednařík, Petr Navara, Petr Jelínek), hned mi bylo tak nějak líp. Vždycky mezi těma dědkama omládnu. Směr Prusinovice zavelel nejstarší a už jsme se řítili za dalšími běžeckými zážitky. Prusinovice jsou fajn, člověk tam potká spoustu starých kamarádů, po dlouhé době zas vidí na vlastní oči pravého černocha, zhodnotí, jestli Ondra Němec přibral nebo shodil, auto na místním družstevním parkovišti pěkně načichne hnojem, až skoro slza ukápne, když člověk zas musí domů. Letošní můj cíl byl jasný. Po loňském utrápeném třetím místě, jsem na těchto stránkách prohlásil, že potrénuju, shodím pár kilo a dědky vyhraju. A že nikdy nekecám, splnil jsem vše, co jsem slíbil. Jsem sice v přípravě na maraton, takže cítím permanentní únavu, což nejvíc odnáší pravá achilovka. Snad proto jsem začal v klidu, abych běžel uvolněně a na hodinky jsem se poprvé podíval na šestém kilometru, jen tak pro orientaci. Na čas to letos stejně moc nebylo, protože se točil nepříjemný vítr, takže jsem se ukryl ve skupině běžců, jejichž tempo mi vyhovovalo. Tak jsem se posunul v klidu až na osmý kilometr, kde se bohužel achilovka přihlásila o svá práva, což jsem řešil zvolněním tempa. Dlouhou cílovou rovinkou už jsem se skoro celou protrápil, když bolest se stupňovala, naštěstí můj náskok byl obrovský, to bych už i vítězně došel, nebo doskákal o jedné noze. Čas 41:12 byl pro mě úměrný podmínkám a úsilí, spíš takový dobrý maratonský trénink. Potěšilo mě vítězství Jirky Bednaříka v sedmdesátnících. Rovněž oba Petrové Navara a Jelínek byli se svým vystoupením celkem spokojeni. Tak jsem si pro radost u Ondry koupil dvoje boty na novou sezónu a fičeli jsme domů, protože zrovna bylo Alexandra, takže mě doma čekalo příjemné posezení s rodinou.
S a š a N e u w i r t h
—————————————————————
Druhý náš běžec, který zvítězil ve své veteránské kategorii byl Jirka Bednařík. V e-mailu se mi svěřil se svými postřehy.
Počasí bylo až na ten studený vítr, příznivé. Já osobně si toho vítězství dost považuji, protože se mi podařilo porazit veteránskou elitu (Rezáč,Vodička, Jašek). Po obrátce se mi podařilo v dlouhém táhlém stoupání utrhnout se od zmiňovaných ,,vlčáků“a náskok udržet až do cíle. Jinak atmosféra v Prusinovicích byla tradičně přátelská. Jako vždy byl vynikající guláš. Teď již mám jenom přání, aby nám všem vydržela forma. Těším se na viděnou v Mořkově!
J i ř í B e d n a ř í k
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
