(Ne)závodní DRTIČ prověřil cyklisty

Je sobotní víkendové ráno. Směrem k letnímu stadionu proudí šnůry aut. Opatrně přejdu silnici a a nasměřuji si to na ovál škvárové dráhy. Po levé straně na ochozu vyrostlo stanové městečko. Z útrob letního stadionu vyleze mladík, který má bílou pěnu v puse. Čistí si zuby. Pohledem sjíždí ovál. V mysli mu zřejmě plují pochody kolem závodu. Za hodinu je start DRTIČE.

Nedá mi to a oslovuji partu mladíků. Nerad pořizuji anonymní fota ze sterilní atmosféry. ,,Jsme z Valmezu. Jezdíme na kolech z práce. Trávíme spolu dovolené na různých místech republiky. Scénář je pořád stejný. Vlakem se dovezeme na určité místo, pak se vracíme na kolech domů. Nejhezčí jsou večery u ohně, kde zažíváme spoustu legrace.“

Po sedmé hodině se začíná plnit škvárový ovál. Někteří studují mapu, jiní ve skupinkách volí strategii, nebo přemýšlejí v anonymním osamění. Pořídím pár záběrů a utíkám k výjezdu ze stadionu. Je odstartováno. Za autem jede had téměř 800 cyklistů. V zatáčce není žádná mačkanice. Je vidět, že to většina pojala jako nezávodní klání. Pojedou podle pocitu. V případě krize se odkloní z trasy a zamíří do cíle.

Na parkovišti před koupalištěm je živo. Většina aut vyjíždí směrem na Ondřejník, který bude prubířským kamenem cyklistů. Bohužel se bortí moje snaha nechat se vyvézt na toto stanoviště, když mě ,,konkurence“ odmítá vzít do svého vozu. Neberu to tragicky. Odskočím si domů odpoledne před třetí se vracím na stadion.

Je 15:06 hod. na dráze objevuje cyklista. Asi to bude jeden z četného pole účastníků, kteří si záměrně zkrátily trať. Chyba lávky. Mladík stojící vedle mne mi sděluje: ,,To je vítěz!“ Má sedm razítek s kontrolních stanovišť a dva zápichy z tajných kontrol. Tento podsaditý mladík nevypadá na vítěze. Jmenuje se Radim Holub ( Vorlex Bike Team Ostrava). Blahopřeji mu a snažím se z něho vypáčit pár vět.

,,Nejvíc mi vadilo bahno. Po deštích se drželo na hřebenovkách. Nejdrsnější výjezd byl samozřejmě na Lysou horu, který jsem zdolával s neznámým cyklistou. Dolů jsem to napálil a zbytek trasy jsem jel sám. Na hranicích ze Slovenskem jsem se opět potrápil v blátivém a kopcovitém terénu. Oželel jsem účast na vytrvalostním závodě. Nelituji toho. Byl to pro mne dobrý trénink.“

Téměř po čtyřiceti minutách přijíždí druhý Jirka Stejskal z Brna a třetí Tomáš Maceček z Ostravy. I když se před dnešním DRTIČEM neznali, jeli spolu. Pomohlo jim to v držení tempa. Převážná část účastníků nezávodní akce přijela za zážitkem s touhou objevovat beskydskou přírodu.Když jsou unaveni zastaví se v hospůdce, kde se občerství, dají si k jídlu chuťovku a jedou dál.

Nedá mi to, a vydávám se na trasu tohoto poloorientačního maratónu.Na úzké nerovné silnici se zatáček vystřelují bikeři na kolech jako neřízené střely. Občas si stoupnu do příkopy a v roli paparazza čekám na svůj úlovek. Při přehrávání záběrů zírám, že se mi to poměrně daří. Největším problémem mi dělají záběry ostrého slunečního svitu mixované se stínem. Na Janíkove louce se mění obraz závodu.Vlevo do svahu málokdo vyjíždí na kole. S těží tlačí svůj stroj.Nedá mi to a hecuji je pokřikem:,, Hop,hop, hop!“ Moje povzbuzování některé z nich nutí naskočit do sedla a vyjet závěrečný stoupák.

Kdo chce stihnout losování musí přijet do cíle do dvanácti hodin, uzávěrka závodu je v půlnoci. Dojezd v časovém limitu dvanáct hodin, je motivujíci – hlavní cena je kolo Gang Gangsta. Zvláštní glanc má účast jediného běžce, milovníka horských běhů Zdeňka Cypru. Půl hodinu před půlnocí přišel do cíle a splnil si svůj další sen.

Na tomto projektu se mi líbí jeho (ne)závodní pojetí a proto láká kondiční cyklisty přijet na start a otestovat si formu. Celou náročnou trasu dlouhou přes 120 kilometrů zvládlo přes 350 cyklistů. Veřím, že za rok přijedou opět s novou motivací. Proto Ahoj na 17. ročníku KOPŘIVNICKÉHO DRTIČE!