ZÁVOD: Štramberská desítka – 10.4km

Závod očima Miloše Macíčka

Datum konání: Sobota 22. 5. 2010

Profil tratě: náročný, kopcovitý, více zde, s podkladem asfalt, šotolina, i blátivý terén.

Hned po startu se na čele závodů vytvořila silná trojice, ve které tentokrát nechyběla má maličkost, Vašek (viz články dříve) a Tomasz (polský závodník, porazil mě při Běhu Osvobození Ostravy z Hrabině do Poruby, viz článek dříve).

Po prvním kilometru nahoru dolů a lesními mokrými pěšinami kdy jsem z počátku ještě vybíral stopu, abych si nezašpinil závodní botky, jsme vběhli na asfaltový podklad docela prudce klesající dolů v délce něco přes kilometr. Do kopce ANO!!!, ale z kopce moc nemusím. Pozvolna se mi oba soupeři začali vzdalovat a já nebyl schopen akceptovat jejich tempo. Ke konci klesání měli oba soupeři kolem 15-20 metrů náskoku.

Po té co se trať opět trochu srovnala, jsem zvýšeným úsilím dokázal smazat jejich náskok a dostat se opět do kontaktu v okamžiku, kdy znovu vběhli na lesní deštěm smáčenou bahnitou cestu. Trochu jsem si odfrkl, tak 100 metrů a přišel výběh na louku. Soupeři vyběhli jak srnky a já unaven, s předešlého stahování, jsem opět na tak těžkém podkladu začal ztrácet, ale nezlomilo mě to, protože ta těžší část nás ještě čeká a já si věřil, že je docvaknu. Naštěstí i oni se prali s těžkým terénem a vzdálenost 5 metrů nebyla nijak drastická. Opět jsem je docvakl a na čtvrtém kilometru jsme běželi pohromadě.

Poslední klesání v první polovině nás dostalo na nejnižší bod tratě. Následné kilometrové stoupání jsme absolvovali společně, kdy na jeho zlomu jako bychom se domluvili, jsme s Vaškem přidali a vytvořili si malý pětimetrový náskok. Zhruba po půl kilometru, kdy jsme vyběhli ze zástavby a stromořadí, jsme ucítili svěží protivítr. To zjistil i Tomasz a rychle se zezadu přiběhl schovat a tak i já jsem zvolnil a snažil se zašít a trochu pošetřit do dalšího útoku.

Hlavou mi proběhlo, že závěrečný kilometr a půl bude s větrem a tak to bude výhodnější pro urvání soupeřů. Další kilometr jsme se tak různě zatočili na špici a já si dělal pozici k přicházejícímu a těžkému 300 metrovému stoupání po hliněné pěšině mezi zahrádkami. Na konci této hliněné pěšiny jsem měl malý náskok před dvojící soupeřů a dále pokračoval dalších 300 metrů do kopce teď už, ale po asfaltu. Na přelomu byl už zase Vašek v kontaktu, ale Tomasz zaostával.

V následném klesání, cca 500metrů, jsem měl jediný úkol nenechat si je odběhnou. Tomasz se při seběhu opět dotáhl a k závěrečnému jeden a půl kilometru, který se postupně utahuje, jsme šli bok po boku všichni tři.

Pokud jsem chtěl vyhrát, nebylo už na co čekat a bylo potřeba soupeře utahat a zbavit zbytku sil. A tak jsem začal přikládat pod kotel a rozpoutal peklo. Z výrazu tváře na fotkách bylo znát, že ještě v prvních metrech jsme to snášeli docela dobře, ale každým metrem jsme všichni trpěli jako koně. Thomasze jsem odpáral, tak 500 metrů před cílem, ale Vašek se né a né se pustit. Držel se mě jako klíště, ale já přikládal a přikládal. Buť to výdrží on nebo já. I Vašek toho měl plné brka(viz foto), ale 300 metrů před cílem dokázal zaútočit. V té době už jsem byl dost kožený a neměl jsem sílu a morálku zareagovat na jeho útok a tak poražen jsem doběhl druhý s 10 sekundovou ztrátou. Thomasz doběhl třetí se ztrátou 20 sekund.

Výsledky

Fota s trpícími výrazy:-)

Další fota

Miloš Macíček alias Muflon-eM

Označeno v Nezařazené, Reportáže
Facebook
AK EZ Kopřivnice