ZÁVOD: Pustevny nahoru a dolů – 3km

Závod očima Miloše Macíčka

Datum konání: Středa 8.9.2010

Profil tratě:Běželo se na nové trati, která se mi osobně líbila více. Jedná se o krosové kritérium na 3km, kdy se běží 3 krát kilometrový okruh. 100 rovinka, 250 metrů s převýšením 30 metrů (a k tomu se to utahuje), 100 metrů mírně z kopce s dvou metrovým krtincem. Potom se zahne prudce doleva na 50-ti metrovou pěšinku mezi borůvčí, na kterou navazuje 200 metrové klesání o 35 metrů níže po široké travnaté cestě, ze které se doleva odbočí na 50 metrový úzký chodník s klesáním , lemovaný travnatým porostem, na který navazuje 100 metrová rovina. Za ní prudce doprava do 30 metrového stoupání s převýšením 7-10metrů a na konci zase prudce doprava a závěrečná 100 metrová rovinka s několika kalužemi. Podklad tratě: hliněný, kamenitý, travnatý a kořenový

Abych se dostal autem na Pustevny, znamená to pro mě objet kopec a vyjet po cestě z druhé strany než bydlím a tím pádem navíc dalších 20km jedna cesta. Proto volím dojet pod Pustevny od Frenštátu pod Radhosštěm a nahoru vyjet lanovkou. Ta vyjíždí každou hodinu. To znamená, že v 15 hod jsem nasedal na lanovku, kdy cesta trvá tak 25min. Mezitím se mohu pokochat krásným výhledem na okolní kopce, ale pokud fouká svěží vítr, tak taky pěkně prochladnout. Znalý této zkušenosti, jsem na sebe navlekl vše, co se mi vešlo do batohu, protože zastávám teorii „zahřátého svalu“.

Na kopci jsem se ani nedivil, když jsem před startem viděl Honzu(viz Běh na Tanečnici), který se objevil po půl roce, kdy se potýkal se zraněním, dále mého klubového „jednonohého“ kolegu Vaška, který se také lečí s přetíženým kolenem a Jakuba (články viz dříve), který se už vzpamatoval z dovolené:-). To tak vždycky bývá, když se závod odehrává přes týden kolem 16 hodiny a ještě k tomu se zhoršenou dopravou k závodišti:-).

Rychlá presentace, přišpendlit číslo na dres, shodit pár svršků a alespoň se trochu rozcvičit. Na rozklus a nějakou rozcvičku mi zbývá už tak 15 min, aby mi zbylo ještě 10 min na převlečení do dresu, přezutí do závodek a dát jednu, možná dvě rychlejší rovinky. Ono to na Pustevnách je vždycky takový fofr.

Startovním povelem „vpřed“ jsme vyrazili. Už v prvním stoupání se naše čtyř členná skupina oddělila od zbytku startovního pole. Na vrcholu jsem byl první, za mnou Honza a za ním Vašek s Jakubem. Po stometrové rovince jsem skočil do borůvčí jako první, i přestože se snažil Honza dostat dopředu. V následujícím seběhu šli přede mě postupně všichni tři. A vytvořili si malý náskok.

Do dalšího kola běžel přede mnou tak 10m vedoucí tří členný vláček. Ve stoupání jsem se dokázal opět dostat na kontakt. Na vrcholu, Jakub zastavil, aby si vytáhl z tretry připíchnutý klacek, a tak jsem se dostal na třetí pozici, ale při seběhu se opakovala stejná situace z prvního kola. Mezitím se v hlavě ozval “pan šetřílek“, který mi našeptával. „Nikam nespěchej minulou sobotu jsi běžel půl maratón a následující sobotu tě čeká 15-ti kilometrový kros v podobném terénu jako teď běžíš“, a tak jsem to nijak nehrotil a ani se nesnažil je dohnat.

Do třetího a posledního kola jsme vbíhali stejně jako do předchozího, kdy jsem na tří členný vláček přede mnou ztrácel 10 metrů. V následujícím stoupání se vláček začal trhat. Honza odbíhal Vaškovi a Jakub začal ztrácet. V tom se v hlavě ozval “bertík čertí“, a začal našeptávat: „Přece neskončíš čtvrtý“ a tak jsem přitvrdil. Dotáhl jsem se na Jakuba, který funěl jak stará lokomotiva a já si myslel, že se musí každou chvíli vybulit. Na vrcholu jsem měl nepatrný náskok na Jakuba, který jsem v další části tratě navýšil až na 15-20 metrů. Na úzké pěšině v travnatém porostu mě Jakub trochu stáhnul. Znovu se ozval “pan šetřílek“ a usoudil, že by to mohlo na třetí místo stačit. Na následující rovince jsem nepolevoval ve svém úsilí a držel tempo těsně přes 3 min/km, pro jistotu kdyby Jakub nastoupil. „Na konci rovinky je krátké prudké stoupání, tam už Jakub nezaútočí, protože ve stoupání vždy ztrácel a pak 100 metrový špurt bude stačit“: přemítal jsem závěrečnou taktiku. Pomalu jsem se přibližoval i k Václavovi.

Skočil jsem do stoupání, kdy na jeho konci jsem slyšel Jakuba blízko za zády. Na vrcholu jsem vypálil k závěrečnému špurtu. Hned v úvodu zrychlení po třetím kroku jsem na něco šlápl a podlomila se mi lehce noha, což mě rozhodilo a také zpomalilo, proto znovu jsem musel nabírat maximální rychlost (při vyhodnocení záznamu 2:30 min/km). V tom už jsem byl Jakubovi na dostřel, chybělo mu možná půl metrů. Mačkali jsem ze sebe všechno a hnali jsme před sebou Vaška, už jen s metrový náskokem. 20 metrů před cílem jsem měl rozhodnuto, kdy jsem nedokázal odolat Jakubovým mladým výbušným nohám, zatím co Vašek ještě s maximálním úsilím bránil druhou pozici. Cílem jsme proběhli snad v jednom metru. Vašek, Jakub a já, kdy Honza s přehledem doběhl před námi s dostatečným náskokem.

PS: Hurá!!!!, že jste kluci zpátky. Konečně se na trati něco děje:-)
PPS: Foto ze závodu mluví za vše.

Miloš Macíček alias Muflon-eM